Hlasy nevinnosti

Podobně silná výpověď o neradostné středoamerické realitě 80. let jako Stoneův "Salvador" nebo Saylesovy "Muži se zbraněmi". Civilní obyvatelstvo se tehdy ocitlo v bezvýchodné situaci, kdy bylo téměř nemožné normálně žít uprostřed střetů mezi guerilou a armádou vedoucí válku nejen proti partyzánům, ale i proti většině vlastních spoluobčanů. YURAyura se tu podivuje nad každodenní nažehleností školních uniforem a píše cosi o "reklamních pracích prostředcích". Nevím jak to ti lidé v méně šťastných částech světa než je ta naše dělají, ale je prostě fakt, že v Latinské Americe nebo Africe (kde jsou životní podmínky dnes většinou ještě bídnější než tehdy v Salvadoru) potkáte denně děti cestou do školy v čistých a vyžehlených uniformách. Nějak se mi nezdá, že by všechny hráli v nějaké reklamě :-) . (19.05.2009)

Díky dabingu jsem si přišel, jako kdybych koukal na nějakou klasickou Jihoamerickou telenovelu, ve který se občas střílí. Ten byl totiž strašnej. Zdejší malý děti dabovali třiceti až čtyřicetiletý ženský na mateřský a chlapy, co si šlapali na jazyk a mluvili hubou desetiletýho kluka hrozně filozoficky. Bohužel je tady ten průser, že ty děti asi život chápou fakt trošku jinak. Každopádně, nedokážu si představit, že to tam existuje ve skutečnosti. Bohužel tomu ale tak je, a není moc jednoduchý to sledovat, i když je to film. Jenže to není jenom v tomhle případě, stejně tak to je v Africe a nikdo s tím nic neudělá. V tomhle případě to je výborně natočenej příběh, ke kterému chybí možná víc akce, aby občas nenudil. Ta akce samotná totiž pak dokáže rozpumpovat krev v žilách na sto procent. Sice je zbrklá, ale efektivní, a to se mi líbí. Hlasy nevinnosti, jako název, jasně popisují samotný film. Nekompromisní, krvavý, zvrácený a drsný. Jako celý svět v Jížní Americe a v Africe. Pro nás je to něco absolutně nepochopitelnýho, tudíž nepředstavitelně reálnýho, že ta husina, která se mi při filmu dělala je prakticky nic oproti tomu, co bychviděl v té kruté masožravé skutečnosti. To by mě teprv položilo. (07.03.2010)

His greatest battle was to remain a child. Klenot dokazující, že není potřeba vybroušeného scénáře a multimilionového rozpočtu, aby člověka nadchnul. Krutost občanské války v Salvádoru, skvělé výkony dětských herců a výborně vygradovaný děj. Další temná stránka Jižní Ameriky podávaná v té "nejvhodnější" podobě. (05.11.2009)

Občanská válka v Salvádoru. Čmeláci, kteří teprve začínají poznávat svět jsou odváděni do armády. Střelba je na každodenním pořádku, obyčejné společně trávené chvíle se mění v smršť kulek a vy jen čekáte, kdo to z nich schytá. Jestli matka, nebo některý z jejich potomků. Chladnokrevná poprava dětí a když rebelující Chavito zamířil zbraní, kterou sotva udržel, na svého stejně starého kamaráda vojáka bylo už hodně silný kafe. Mandokiho smutnej obrázek vyspělé civilizace. 3,5* (17.02.2008)

Desiatky tisíc mŕtvych, tisíce zmiznutých, milión presídlených, tak to konštatuje OSN. Konštatuje, lebo to je jej práca. Riešenia nenachádza. Ekonomika založená na káve, v ktorej 77% ornej pôdy patrilo 0,01% populácie, teda obrovská sociálna nerovnosť plus ideologické spory vyplývajúce zo studenej vojny. Vo výsledku vojna prinášala aj také "nuansy" ako znásilňovanie mníšok a zabíjanie detí, ako to vidíme aj vo filme. Film samotný je však osobnou výpoveďou a bežný divák nechápe plne tie okolnosti, vidí len ľudí, ktorí sa nechcene nachádzajú vo vojne a nevedia, kedy kto na nich bude strieľať. Odsúdenia hodný konflikt, kde je správne nepostaviť sa na žiadnu stranu a apelovať na mier. Salvador sa stal len ďalším bojiskom medzi veľmocami, ktoré si našli obetných baránkov, a tak to býva dodnes. Film je v tomto správne bez akéhokoľvek politického podtextu a má len protivojnový charakter. Do kresla ma ale toto podanie nezaborilo. (03.01.2024)