O Mikešovi

Kocour z ústředí. Mikeš byl nástrojem bolševické moci. Dospělí ho neměli v oblibě, děti ho nenáviděly. Pod záminkou strádání a hladovění se infiltroval do vesnice Hrusice, kde po čase začal udávat místní obyvatele. Tahle černá svině (později se tohle pojmenování díky němu vžilo i u fotbalových sudích) byl vykastrovaný a to úplně. V záběrech, kdy stojí na zadních tlapkách je zřetelně vidět, že nemá chloubu. Diskutabilní byla jeho srst, která byla oproti kočičí dost atypická, ale nikdy se neobjasnilo, proč tomu tak bylo. Jeho falešné kamarádství dlouhou dobu nikdo neprokoukl a ti co prokoukli, a byl mezi nimi i jistý Franta Kuldanů, byli nemilosrdně odvezeni do komunistických lágrů. Mikeš neznal slitování, práskal jako najatý (ostatně k tomu účelu byl vybrán) a málokdo tušil, že to není jeho pravé jméno, ale jen krycí jméno. Jeho pravé jméno bylo Jakeš. V pozdějších letech se dostal do vedení ÚV KSČ už ale v lidské podobě, kterou měl na svědomí začínající a talentovaný plastický chirurg Měšták, kterého později proslavila práce na miss World Kuchařové. A proto děti pamatujte večerníčci "gone bad". Mé hodnocení: 20% (18.08.2013)

Až si pořídím kočku, tak jí naučím mluvit hlasem Karla Högera, obuji jí škorně a budeme spolu prožívat podobná dobrodružství. Není divu, že je Mikeš jedním z nejlepších večerníků - Karel Höger je génius hlasu. Proto jsou pohádky podle Lady výborné (Bubáci a hastrmani, Mikeš apod.), ale nadhodnotu jim dělá teprve Höger - to je jasně vidět např. na zmiňovaných Bubácích, kteří, ač vysoce nadprůměrní, geniality Mikeše nedosahují. (31.03.2012)

Další seriál kterej jsem jako malej dost opomíjel, v dnešní době mě sice příběhy nějak moc nezaujaly ale ta animace je nádherná. Jediné co jsem o Mikešovi kdy měl byly gramofonové desky které mám ještě na půdě a celkem mě překvapilo že to bylo úplně to samé jen s obrazem. Nejlepší díl byl jednoznačně s hruškama:-) (21.06.2011)

Naprostá a geniální Ladova malovaná klasika. Zároveň jeden z mých nejoblíbenějších večerníčků který má už stále místo v mém TOP 10 večerníčkovejch NEJ. Jako malý jsem četl povinně i knížku která se mi ale možná líbila ještě o něco víc než tyto zfilmované příběhy. Nejvíce se mi tenkrát líbil hned ten první díl :Co se kocour Mikeš v Hrusicích naučil mluvit. A pak jsem měl rád i Pepíka Ševců i toho vypaseného vepříka ten byl fakt v celém seriálu asi nejlepší a nejpovedenější. Veselé Ladovy obrázky které jsem vždycky tolik miloval a to nejen ve filmu (Kaňka do pohádky), jak jinak než skvělé vypravěčské umění Karla Högera (Pejsek a kočička, Rumcajs, Cipísek aj.), a režijní umění Josefa Klugeho mě a zajisté i vás vždycky moc potěšilo. Kluge-Höger-Lada geniální trojice.Co víc dodat za 5* a to i za tu skvělou nezapomenutelnou titulní melodii. (10.10.2006)

Za mého dětství byla laskavě ilustrovaná kniha Josefa Lady "Mikeš" součástí každé české domácnosti a ladovské projasněné kresby zdobily život všedních dnů. Mikeš byl vrcholem dětské tvorby Josefa Lady, miloval jsem ho a nechal se unášet vlastní představivostí do společného dobrodružství bez bázně a hany. Lada počeštil a zlidověl Kocoura v botách, postavil ho na správnou stranu dobra a zdravého rozumu. Obyčejná i ta romantičtější dobrodružství černého kocourka podněcují fantazii a z obyčejnosti vykouzlí nevšednost. Josef Kluge zůstal věrný Ladově vizi a vdechl Mikešovi život a energii. Karel Höger je svým hřejivým hlasem nejvhodnější mentor, směřující děti k vynalézavé hravosti a objasňuje, že představivost je základem k nevšedním životním poutím. Dobrosrdečným tónem kniha i filmová série kreslí v pohybech své poselství, že dobrodružství může číhat za každým rohem v každou chvíli a lze si při něm zachovat i důstojnost a čest. V tom byl největší Ladův přínos. Filmová podoba oživila mého dětského hrdinu. Mikeš je nostalgická vzpomínka, která se neomrzí. Jsem za dětství s Mikešem a podobnými výtvory vděčen. Dobrosrdečná laskavost má inspirovat více, než současné agresivita. (28.01.2018)