O Mikešovi

V Hlušicích u Ševců, měli jednoho kocourka. Jmenoval se Mikeš, a uměl mluvit jako člověk! Ostatně co je na tom divného, známe přece papoušky napovídají toho víc než dost, kos zase docela obstojně prozpěvuje všelijaké písničky, a nic nevadí že nemají slova, ani psi nejsou tak docela němí, alespoň kašlat a kýchat umějí líp než kdekterý řečník, tak proč by Pepík Ševců nemohl naučit mluvit kocoura? Přesně těmihle humornými slovy začínal tenhle Český, humorný, kreslený, večerníček pro děti  z úst samotného pana Josefa Lady který vytvořil knižní předlohy a podle které potom vzniknul tenhle večerníček o mluvícím kocourovi Mikešovi. To bylo tak milé, že citliví člověk, to nemohl nemilovat, v současné době ale jak jde na dětech a jejich rodičích vidět (Jaký rodič, takové dítě) se citlivost nesmí nejspíš projevovat nebo se jen ztrapníte, protože jsou všichni nejspíš odchovaní na (kriminálkách, hororech, p...u). (07.07.2023)

Milé děti, vy genetické smetí, je zase čas na pohádku! Tak se hezky usaďte, popotáhněte své připošvihlé trenky a otřete táhlé, brčálově zelené soply do promaštěných vlasů, začínáme. Bylo - nebylo. Žil jednou jeden kocourek, který dokázal hovořit lidskou řečí. Mlel sice samé krávoviny, v tom se od vás zase tak moc nelišil, nosil však fešné holiny a byl odvážný, odvážný jako pštros s rozvinutou paranoiou. Přátelé jej proto měli velice rádi. Prase, koza a vůbec celá dvorní (od slova dvorek) elita spatřila v něm kladný vzor. A tak se nám ta hovádka motala od chléva k hnoji a zpět, nic moc se nedělo, na nebi sluníčko, v noci měsíček..... Ladův styl malby mne od mala mátl. Především jeho bytostný odpor k perspektivě. Za vyzdvižení stojí hlavně pokus vyrovnat se s nebezpečím, tvořícím se v Sudetech a na sever i západ od nich, postavou Nácíčka. Přiteplený strašpytlík skutečně pomohl, jak všichni víme z hodin dějěpravy. Nafoukl našemu národu sebevědomí a s Adolfem jsme zatočili! (14.07.2013)

Za mého dětství byla laskavě ilustrovaná kniha Josefa Lady "Mikeš" součástí každé české domácnosti a ladovské projasněné kresby zdobily život všedních dnů. Mikeš byl vrcholem dětské tvorby Josefa Lady, miloval jsem ho a nechal se unášet vlastní představivostí do společného dobrodružství bez bázně a hany. Lada počeštil a zlidověl Kocoura v botách, postavil ho na správnou stranu dobra a zdravého rozumu. Obyčejná i ta romantičtější dobrodružství černého kocourka podněcují fantazii a z obyčejnosti vykouzlí nevšednost. Josef Kluge zůstal věrný Ladově vizi a vdechl Mikešovi život a energii. Karel Höger je svým hřejivým hlasem nejvhodnější mentor, směřující děti k vynalézavé hravosti a objasňuje, že představivost je základem k nevšedním životním poutím. Dobrosrdečným tónem kniha i filmová série kreslí v pohybech své poselství, že dobrodružství může číhat za každým rohem v každou chvíli a lze si při něm zachovat i důstojnost a čest. V tom byl největší Ladův přínos. Filmová podoba oživila mého dětského hrdinu. Mikeš je nostalgická vzpomínka, která se neomrzí. Jsem za dětství s Mikešem a podobnými výtvory vděčen. Dobrosrdečná laskavost má inspirovat více, než současné agresivita. (28.01.2018)

Až si pořídím kočku, tak jí naučím mluvit hlasem Karla Högera, obuji jí škorně a budeme spolu prožívat podobná dobrodružství. Není divu, že je Mikeš jedním z nejlepších večerníků - Karel Höger je génius hlasu. Proto jsou pohádky podle Lady výborné (Bubáci a hastrmani, Mikeš apod.), ale nadhodnotu jim dělá teprve Höger - to je jasně vidět např. na zmiňovaných Bubácích, kteří, ač vysoce nadprůměrní, geniality Mikeše nedosahují. (31.03.2012)

Další seriál kterej jsem jako malej dost opomíjel, v dnešní době mě sice příběhy nějak moc nezaujaly ale ta animace je nádherná. Jediné co jsem o Mikešovi kdy měl byly gramofonové desky které mám ještě na půdě a celkem mě překvapilo že to bylo úplně to samé jen s obrazem. Nejlepší díl byl jednoznačně s hruškama:-) (21.06.2011)