Pururambo - prales, kde se zastavil čas

Velice příjemné překvapení! K tomuto dokumentu jsem se dostal zcela náhodou, když jsem na něj narazil v TV. A nyní jsem za to opravdu upřímně rád, protože to byl krásný zážitek. Smekám před odvahou slovenských dobrodruhů a klaním se až k zemi. Celou tu hodinu jsem měl zatajený dech a doufal jsem, že se jim nic nestane. Ten klid, s jakým čelili situacím, kdy na ně domorodci mířili luky a šípy je ohromující. Taky si nepřipadám jako srab, ale nevím, jestli bych na tohle měl. No a korunu celému dokumentu dodává skvělý komentář, který je prostě akurátní. Komentářů není ani mnoho, ani moc a v některých momentech mají příjemný filozoficko/meditační přesah. Líp už by to opravdu asi udělat nešlo. Nádhera (24.01.2015)

Dokument podněcující diváka ke spoustě starých známých úvah na téma "část lidstva létá do vesmíru, zatímco jiná část žije ještě v regulérní době kamenné". Pozorovat polonahé divochy kácející mohutný ságovník kamennými sekerami stejného typu, jaké známe ze všelijakých pravěkých muzejních expozic, bylo fascinující. A pevně doufám, že tvůrci filmu po svém "vejletu do džungle" nerozdali tamním domorodcům s nejlepšími úmysly své hrnce, nože, mačety, zapalovače a jiné propriety, čímž by radikálně uspíšili konec jejich dosavadního způsobu života. Na druhou stranu ten je ovšem tak jako tak stejně neodvratný, už jen kvůli spoustě fanatických misionářů s mesiášským komplexem. A taky si říkám, jestli je vůbec důvod je kvůli jejich budoucímu zákonitému zcivilizování litovat, když celý jejich život vlastně spočívá v obstarávání si žrádla a občasných bitkách se sousedními kmeny. To už mohl člověk zůstat zvířetem a nemusel se vyvíjet, pokud by tohle byla z karmického hlediska dostačující úroveň sebeuvědomění. Primitivní civilizace mě zajímají a přitahují, pokud už mají aspoň nějaký vyšší stupeň uspořádání a aspoň trochu hlouběji propracovaný světonázor, ontologii, metafyziku, jako třeba severoameričtí Indiáni. Tihle Papuánci mě ale svou bezbřehou primitivitou a tmářstvím popravdě spíš odpuzovali než přitahovali. (17.03.2019)

Archeologové se snaží přijít na to, jak jsme žili v době kamenné a ta přitom ještě neskončila... Kéž zůstane zbytek národů neobjeven! Nemůžeme jim přeci vnucovat naší kulturu, naší víru, když sami nic nemáme a v nic skutečně nevěříme !!! Jsou šťastní přesto (nebo právě proto?), že ani netuší, že jsou součástí "nějaké" Indonésie. (01.04.2011)

Borec z toho dokumentu má naprostou pravdu..vysíláme průzkumné sondy do vesmíru, archeologové se pižlají s oprašováním každého úlomku kdejaké blbé kosti a přímo před nosem v naší přítomnosti nám on-line probíhá na Nové Guinei doba kamenná, přičemž život, zvyky a myšlení těchto lidí máme zmapované minimálně. Na druhou stranu je to dobře. Es kommt der tag, kdy se jim do stromových chýší tak dlouho budou cpát misionáři s DVD o umučení Krista, až jim nakonec tu pohádku taky našroubujou do hlavy, přinutí je vnímat jejich nahotu jako hřích a naženou je do zděného baráku s křížem vytleskávat aleluja. Díky za každý den, kdy ještě nepronikla podělaná civilizace do posledního nedotknutelného muzea přirozenosti. Život lidí za kanibalskou zónou na Papui nám může místy připadat šíleně zvrácený, ale co je vlastně větší zvrácenost..lít do sebe hektolitry chemicky obarvených a uměle vytuněných sraček a dohnat své chuťové buňky k absolutní otupělosti, nebo sníst čerstvého tlustého syrového červa?:) Většina života lidí v kmenech této džungle se ostatně točí kolem jídla. S ničím jiným kromě jídla a ochrany svých teritorií proti vetřelcům si vůbec nelámou hlavu. Kdo z nás má míň stresů, kdo z nás je vlastně šťastnější? my, s našimi notebooky, 12hodinovou pracovní dobou, civilizačníma chorobama, strachem ze stárnutí a věčně pod masírkou kultu těla, pod tlakem medií, zmanipulováni umělým strachem našich vládních zlodějských komand, nebo oni, jejichž jedinou vymožeností je nůž ze stehení kosti kasuára a kteří prostě jen ze dne na den žijí.. (21.03.2012)