Občan pes

Občan pes se bohužel srovnání s Amélií nevyhne. Režisér už tak trošku překračuje hranici mezi poetikou a kýčem, ale naštěstí mu zůstává ohromný cit pro hravost a originalitu. Jen kéž by byl stejně tak niterný jako neotřelý a barevný. Přesto mi nezbývá tento snímek doporučit všem, kdo hledají něco "jiného" ve filmu a nebojí se přistoupit na záludnou hru s kýčem. (04.03.2007)

Doposud jsem za nejlepší thajský film považoval duchařský horror Shutter, leč po okouzlující konfrontaci s mluvícím a fajčícím plyšovým medvědem, ještěrkou s hlavou babičky a vůbec s magickým světem, v němž žijí nesmělý mladík Pod a krapátko trhlá dívka Jin, je všemu jinak. Neobyčejný příběh, ozvláštněný velkou porcí laskavého humoru a snění, plný fantaskních a miloučkých detailů. Tak trochu thajská Amálka po požití houby lysohlávky :-) (27.04.2006)

Thajská verze Amélie z Montmatru, akorát s chlapem v hlavní roli. A i když to na Amélii rozhodně nemá, i tak je to celkem příjemná šílenost, která místy baví, ale i na trapné vtipy zde bohužel dojde. Nápadů a fantazie zde je ale dost a já si nakonec tuhle šílenou jízdu plnou divných situací a ještě divnějších postav užil. Mě osobně tyhle šílenosti sedí, až teda na to, že tady celkem dlouho trvalo, než jsem se poprvé zasmál nahlas, většinu času jsem se totiž maximálně jen pousmíval a užíval si ty šílené nápady, které se mi líbily, ale smích ve mě nevyvolaly. Naštěstí ale pak jo a celkově je Občan pes moc příjemný filmeček. Thajsko je fakt jediná asijská země, ze které se mi většina filmů fakt líbí. Ale nutno říct, že ne každému tenhle styl komedie sedne. Mě ale sedl, takže se mi to líbilo. Slabé 4* (14.03.2020)

82 procent? Přirovnání k Amélii je sice oprávněné co do barevné stylizace obrazu, struktury vyprávění a zvolené poetické optiky. JInak je ale tenhle film už po půl hodině hrozná nuda, která překvapuje jen v drobných etudkách (kouřící holčička, medvídek-bezdomovec, mrtvý motocyklista-taxikář nebo "aktivista" Peter) a působivá je opravdu jen tou horou z plastikových lahví. Silně pochybuju, že jde o thajskou "filmovou událost roku" - možná nejnákladnější a divácky nejvstřícnější, ale - ačkoli o tamním vývoji samozřejmě nic nevím - nevěřím, že tohle je vrchol. Jenom ve Varech se každý rok hraje pár daleko zajímavějších thajských filmů. Tohle začíná jako romantika, přičemž vám to pořád slibuje, že to bude o něčem jiném. Pokračuje to a rozvíjí se jako romantika, ale pořád vám to podsouvá (skrze dělení na kapitoly, hrátky s obrazem i s hlediskem vyprávění), že se něco "vyřkne". A končí to - naprosto banálně a žánrově průměrně - jako romantika. A nic víc. Poselství se nekoná (pokud jím tedy není víra v sílu lásky - blá blá blá - a to, že babička se určitě zase v něco převtělí). Přestože mám hodně výhrad k celému tomu umělému kultu, který se vytvořil kolem jiného asijského exportu, Kim Ki-duka, oproti tomuhle... nechci být vůči filmu nevybíravě kritický, ale škoda slov. Občas úsměvné, místy originální ale celkově vzato naprosto zbytečný film, u kterého mě vůbec nenapadá důvod, proč vzniknul... Ale nic ve zlém, třeba jsem se s ním jenom "nepotkal". (08.03.2007)

Už jsem myslel, že všechny u nás vycházející thajské filmy (ale možná si za to můžu tak trochu sám svým výběrem) jsou jen mizerným herectvím a celkovou naivitou prodchnuté mlátičky plné patosu, případně „poselství“. Občan pes způsobil, že jsem si poopravil mínění a poetický příběh plný nikoli triviálního humoru a náznaků se mi sledoval opravdu příjemně. Z toho důvodu i mírně nadhodnocuji. Doporučuji a doufám, že i jiné než bojové filmy asijské provenience se stanou častým artiklem tuzemských trafik. (30.08.2010)