Občan pes

Kýčovité obrázky, rozjuchaná hudba alá Bollywood a láska s velkým L. To všechno v Thajském balení není filmový odpad, ale skvost. Příběh s podivnými postavičkami byl mile absurdní a vizuální orgie byli těsně u hranice šílenství. Přesně tak to mám ráda. Na Malou Mam budu ještě dlouho vzpomínat. Stejně tak na záhadnou Bílou knihu, moc bych si ji chtěla přečíst :D (14.04.2012)

Rakosnickej kinematografii sa vyhybam ako Cigan robote /mam k rakosnickej kinematografii posvatny vztah asi ako Cigani k praci - ani sa jej nechytia/, no ale tato thajska surrealisticka sranda mala fakt nieco do seba, obycajne spinavy a skaredy Bangkok je vo filme upraveny, a film nema poriadnu dejovu liniu, je to skor len sled roznych volnych asociacii. 60 % (31.10.2015)

Film pouze pro lidi s ocasem. 1) Surrealistická hříčka o svérázném vidění světa. Mladý hrdina Pod rozmlouvá se svou babičkou - gekonem a zamilovaným ukecaným plyšovým medvědem, zatímco své dívce Jin dokáže vyjádřit své city až někdy v půlce filmu. Inu, není divu, musí nejdřív najít svůj uřízlý prst v jedné z tisíců plechovek rybiček v tomatě, ale nebojte se, najde ho bez potíží podle toho, že prst si i po amputaci zachoval svůj typický zvyk - stále bubnuje o desku či stůl. Neméně cáklá Jin si mezitím čte z bílé knížky s nesrozumitelným (protože italským) textem, jehož tajuplnost symbolizuje marnou Jininu snahu pochopit svět kolem sebe. I další postavičky zalidňují tento bizarní pestrobarevný svět, v němž se thajské mísí s absurdním v nepříliš stravitelnou směs (alespoň jak pro koho)._____ 2) Přiznám se, že jsem se dost nudil. Přirovnání k Amélii z Monmartru mnohými komentátory mě nepřekvapuje, ta mě taky nebavila. Prostě tento film mi nesedí ani obsahem ani vyprávěcími prostředky. Někdo rád holky, jiný zase vdolky. (16.03.2009)

80 % - Všichni říkají "Amelie z Bangkoku", já tady ale vidím víc společných rysů s Gondryho Naukou o snech. Je to krásné fantazijní vyprávění s pestrobarevnou vizuální stránkou a crazy příběhem, kde se čtou knihy v neznámých jazycích, chodí se s plyšovými medvědy, kteří kouří, staví se hora z plastových lahví, hledají se useknuté prsty v konzervách se sardinkami a babičky se reinkarnují do hmyzích těl. Pro hrdiny je to svět naprosto normální, jakoby se nechumelilo. Ausíte ho taky tak brát, protože nic konvenčního se čekat nedá. Dokonce bych řekl, že Nauka o snech se možná držela víc při zemi :-) (01.03.2007)

Příběh o Jin a Podovi,plastové hoře,ocasech,mrtvé babičce a o spoustě dalších záležitostí.Na filmu mě bavilo nejvíc to,že se tvůrci pouštěli do stále větších a větších absurdit,po nějaké době už jsem si nebyl jistý,jestli to byl jejich záměr,nebo jestli měli výhodnou dohodu s místními Triádami na dodávku halucinogenů,nebo jestli se štáb nadýchal barev,kterých bylo ve snímku použito výrazně nadlimitní množství.Ať už to bylo jakkoliv,film mě bavil,jen mi po nějakém čase začal lézt na nervy soundtrack,asi nebudu fanda thajského popu. (22.12.2016)