Občan pes

Film pouze pro lidi s ocasem. 1) Surrealistická hříčka o svérázném vidění světa. Mladý hrdina Pod rozmlouvá se svou babičkou - gekonem a zamilovaným ukecaným plyšovým medvědem, zatímco své dívce Jin dokáže vyjádřit své city až někdy v půlce filmu. Inu, není divu, musí nejdřív najít svůj uřízlý prst v jedné z tisíců plechovek rybiček v tomatě, ale nebojte se, najde ho bez potíží podle toho, že prst si i po amputaci zachoval svůj typický zvyk - stále bubnuje o desku či stůl. Neméně cáklá Jin si mezitím čte z bílé knížky s nesrozumitelným (protože italským) textem, jehož tajuplnost symbolizuje marnou Jininu snahu pochopit svět kolem sebe. I další postavičky zalidňují tento bizarní pestrobarevný svět, v němž se thajské mísí s absurdním v nepříliš stravitelnou směs (alespoň jak pro koho)._____ 2) Přiznám se, že jsem se dost nudil. Přirovnání k Amélii z Monmartru mnohými komentátory mě nepřekvapuje, ta mě taky nebavila. Prostě tento film mi nesedí ani obsahem ani vyprávěcími prostředky. Někdo rád holky, jiný zase vdolky. (16.03.2009)

Oficiální text distributora říká něco o „surrealistické pohádce“. Pokud cílem tvůrců bylo vskutku něco surreálního, potom klobouk dolů. Smysl to moc nedává. V podstatě je to taková thajská odpověď Amelii z Montmaru. Jen s tím rozdílem, že tomu chybí spád, poutavější příběh, a je to příliš zahleděné do sebe. Výtvarná stránka je sice krásná, ale často působí samoúčelně. Třeba hora plastových lahví – vizuálně nádhera, ale je to nabaleno na tak chatrném ději, až jsem si říkal, proč někdo neinvestoval spíš do scénáristy než trikařů. (13.07.2006)

První půlhodinu jsem nevěříčně čuměl, co to za fůru bizarností, absurdit a různých ujetých nápadů se spoustou originální vizuální poezie na mě thajský režisér a scenárista složitého jména přichystal. Ani mě nepřekvapuje, kolikrát se v zdejších komentářích objevuje srovnání s Amélií z Montmartru, sám jsem si tu díky onomu stylu na ní brzy vzpomněl, jenže té se v souladu s většinou (hmm, u mě jaksi výjimečně :)) nedokázal tento thajský film vyrovnat ani z mého pohledu. Jednotlivé nápady zde sice frčí ve velice svižném tempu, díky čemuž film dokáže spolehlivě upoutávat po většinu času, ale samotná úroveň těch nápadů zároveň velmi nevyrovnaně kolíše od hravé poetičnosti přes místní infantilitu až po slušné úchylnosti (např. ten kluk, co všechno olizuje nebo drobní ješteří lidé se mi fakt protivili) i hra s vizuálními barvičkami a neotřelými zadními projekcemi působila na mě přes veškerou nápaditost občas až přehnaně křiklavě. Moje srdce si to holt ve výsledku moc nezískalo a spíše, než něco, co bych si vyloženě oblíbil a k čemu bych se rád vracel, byl pro mě Občan pes spíše „jen“ zajímavým nahlédnutím do originálního filmu z exotické země, s jejíž kinematografií se setkávám velmi výjimečně. Ústřední písnička byla však velmi povedená a asi se mi při vzpomínce na tento film vybaví z té pozitivní stránky nejvíc. [60%] (13.04.2022)

Občan Pes je typickým příkladem filmu, který kritizuje nelibou sociální realitu tím, že jí přehnaně lakuje narůžovo, čímž diváka nenutí k aktivní divácké percepci, ale pasivní recepci a přivikání si na tu mizérii a srab. Tolik nápadů a vtipných sekvencí či drobností je zužitkováno bohužel ve filmu, který přestože se snaži vyprávět obrazem, je nesnesitelně ukecaný a pro svou kýčovitou estetikou i ukrutně neoriginální, co se týče stylu. Hlavní dvojice je nezajímavá, chybí mezi nimi chemie a scénám zase rytmus, muzikálové vložky jsou otravně statické a některé digitální triky až moc okaté. Jenže filmy jako Amélie z Montmartru či právě Občan Pes budou oblbovat lidi, dokud se někdo z českých tvůrců nerozhodne natočit film o povolební situaci, přičemž Paroubka a Topolánka by hráli Jů a Hele a Klause nikdo jiný než Muf. (30.05.2007)

Thajci jsou skutecne zvlastni lide. Vetsina jejich filmu je duchem natolik odlisna od tech ostatnich asijskych, ze je pro vetsinu lidi skutecne tezke se s nimi ztotoznit a ocenit jejich hlubokomyslne pokusy o dotknuti se. Neni divu, ze jejich nelehka stravitelnost davy nelaka, ovsem tahle pestrobarevna romanticka komedie plna nadpozemskych reziserovych napaditych vizi, podmalovana vsudypritomnou naraci, je skvostem rozhodne ne jen v ramci Thajska, jehoz rocni produkce ani zdaleka nedosahuje poctu te z okolnich zemi. Emocionalni dopad je realtivni, kazdy se k unikum z reality prostrednictvim sneni stavi odlisne, ale pohadkova jemnost skryvajici se v Citizen Dog je i pres vsechnu ostatni silenost a mozna i prave kvuli svemu klisovitemu happy-endu, jedno velke, nezne pohlazeni. "The harder you search, the harder something is to find, but if you stop looking, it will find you." (20.01.2006)