Občan pes

Podobne ako Francúzi Améliou a Japonci Momoko zo Shimotsumy, prispeli Thajci do osobitnej kategórie " podivíni hĺadajúci svoju cestu životom a miesto medzi ľuďmi" filmom Citizen dog. Podobne hrejivý pocit ako pri Jeunetovom opuse a podobne streštený humor a úmyselne gýčovo pastelovú štylizáciu obrazu Kamikaze Girls obohatili bizarnými postavičkami, ktoré dej poriadne potiahnu i v okamihoch keď vás chvíľami nebaví zdielať jednu izbu s hlavnými hrdinami. Nádherný nezmyselne zmysluplný film viacmenej rozprávaný rozprávačom, plný obrazových hračiek a scenáristických parádičiek (reinkarnácia babičky absolútne rulezz) podmazaných psychedelickou hudbou. A môj súkromný Oscar za najlepší hračkový herecký výkon pre večne húliaceho plyšového medvedíka , ktorého scény s Malou Mam sú absolútne najvydarenejšími z celého filmu. Pokiaľ hľadáte realitu, zabudnite na to , pokiaľ však ste z tých mála ľudí, ktorí majú sny a dúfajú. že im narastie chvost, čaká vás zábava tak na 10/10 (26.11.2006)

Thajská verze Amélie z Montmatru, akorát s chlapem v hlavní roli. A i když to na Amélii rozhodně nemá, i tak je to celkem příjemná šílenost, která místy baví, ale i na trapné vtipy zde bohužel dojde. Nápadů a fantazie zde je ale dost a já si nakonec tuhle šílenou jízdu plnou divných situací a ještě divnějších postav užil. Mě osobně tyhle šílenosti sedí, až teda na to, že tady celkem dlouho trvalo, než jsem se poprvé zasmál nahlas, většinu času jsem se totiž maximálně jen pousmíval a užíval si ty šílené nápady, které se mi líbily, ale smích ve mě nevyvolaly. Naštěstí ale pak jo a celkově je Občan pes moc příjemný filmeček. Thajsko je fakt jediná asijská země, ze které se mi většina filmů fakt líbí. Ale nutno říct, že ne každému tenhle styl komedie sedne. Mě ale sedl, takže se mi to líbilo. Slabé 4* (14.03.2020)

Dali by sa písať dlhééé recenzie na tému "Mah nakorn" a jeho výtvarné štylizovanie. Dal by sa v týchto textoch do podrobna rozoberať jeho preplnený zásobník streštene ladených fórikov a neodolateľne surreálnych sekvencií. Dalo by sa v ňom aj neprestajne lietať pomedzi ružové helmy, ponad horu z plastových fliaš, zanietene debatovať jak s tuhým fajčiarom mývalom, tak s reinkarnovanou babkou jaštericou, vytrvalo hladať odfaklený prst v rybých konzervách, domáhať sa obsahu bielej knižky skrz vlasatého turistu, prevážať sa s oživlou mrtvolou na malom mopede a povznášať sa nad neopetovanú lásku-veriť, že v nej nastane prívetivejší obrat, áno, ale dokedy? Zcela jasne, len do zobudenia. A kedže sa považujem za tvora snívajúceho, naznačím v ktorých snoch s obľubou prebývam a z ktorých sa po skúsenosti radšej zobúdzam. S lútosťou opúšťam (napr.) abnormálne "Nepoškvrnenú myseľ", magickú "Améliu z Montmartru" a pohľadný "Pád", čokoľvek pre ich dlhšie zotrvanie, kludne aj štvrťku Rohypnolu. :-) Majú kopu nepotlačitelných ("výrobných") kladov, ale okrem nich sa výberovo reprezentujú buď myšlienkovým presahom, optimistickým pohľadením alebo štramáckym ohozom. Bez výčitiek odchádzam (napr.) z uzavretej "Cely", od duchovnej "Elisi" a teraz už aj od imaginárneho "Občana", v ich prítomnosti sa cítim netradične, som zvedavý, no uspokojím sa s jednorazovým poznaním. Sú tiež majitelmi viditelných kvalít a opierajú sa buď o bizardné finesy, mystické potechy alebo elektrizujúce objatia. Nanešťastie sú iba dočasné. Preto aj keď ma "Citizen" oslovil svojou viacrozmernou zvláštnosťou, tak nedostatočnou chémiou medzi Pod a Jin, občasne sílenými pasážami z hľadiska konverzácií a (pre európana) kultúrnou zložitosťou mi príde skôr ako chvíľkové vzplanutie, než dlhotrvajúci oheň. (11.03.2011)

Už to sice bylo vyřčeno xkrát ale podobnosti s "Amélií z Montmartu" se tato thajská podivnost opravdu nevyhne. Pro normálního konzumního diváka naprosto nestravitelná podívaná, kde je normální úplně všechno a po chvilce sledování vám nepřijde divné, že se zde objevují takové věci jako živý plyšový medvěd, obrovská hora z plastových lahví uprostřed města a spousta dalších. Avšak oproti již zmíněné "Amélií" je zde opravdu moc pozoruhodností, které film posouvají spíše do "halucinogeních" stavů než do zvláštní filmové podívané. A přišlo mi, že ke konci už veškérá tvůrčí hravost mizí a film začne ztrácet na působivosti. Pokud ale máte chuť na něco neobvyklého jste tu správně a film si možná užijete více než já. (04.03.2009)

Jaký matroš si mám prohnat žílami, abych na většinu asijské produkce nekoukala jak po pádu naznak z jahody? Mluvící plyšáci, ekosběratelky pet lahví, babičky-ještěrky, příšerný ťing-ťong rap... Proč se toho ťamani do svých filmů snaží narvat TOLIK, to nejsou schopní natočit jednoduchý příběh, co by nezahrnoval filozofické bláznění nad všemi neduhy lidstva, světa, vesmíru a vůbec? Nehodnotím, tohle není můj šálek kávy - já si do své dávám cukr a smetanu, žádné halucinogeny. (18.08.2010)