Guvernantka

Film, který konejší jako mateřská náruč. Film, který vám učaruje svými nádhernými, místy až Vermeerovskými obrazy. Film, který je velmi působivým zachycením odhodlanosti a síly jedné krásné ženy a její osudové lásky. Film, který nám vyjeví v barvách, jak odlišné může být nazírat svět rozumem a nebo nahlížet na něj skrz krajinu svého srdce. Film, který v rámci příběhu o vzplanutí jedné femme fatale naprosto bravurně vykreslí rozdíly mezi mužem a ženou, křesťanskou a židovskou společností, stářím a mládím, vášní a konvencemi. Film, který už po prvním shlédnutí mám stejně tak rád, jako člověka, od kterého jsem jej dostal. (02.12.2009)

Citlivě natočené, komorní drama získává dodatečné body díky skotským krajinkám, líbivé kameře a zajímavému tématu živočišných pudů pulzujících pod škrobenými viktoriánskými límci. Chápu, že někoho může odradit pomalejší tempo a pochmurná atmosféra (Skotsko+první polovina XIX století je silné kombo), mě to ale sedlo takřka dokonale. Neprávem zapomenutá perlička. (18.07.2015)

Témou celkom zaujímavá dráma, ktorá ale má pomalšie tempo a len priemerné spracovanie. Chýba silnejšia atmosféra. Všetko podstatné sa točí len okolo romantického citu medzi mladou židovkou a postarším vedcom, ktorým okolnosti príliš neprajú. Camera obscura ide bokom, čo je škoda. Pobavilo ma, keď z odvážnej mladej ženy sa odrazu stala hysterická nána. V istých momentoch sa hrá aj na erotickú strunu, ale namiesto toho, aby vyzliekli mladé dievča, vidíme náhého Toma Wilkinsona alias pána v rokoch. Žena na režisérskom poste sa nezaprie, z čoho sa tiež odráža citlivý prístup i celkové zameranie na ženské publikum. (10.05.2024)

Guvernantka je z těch filmů, které, když si pustím televizi jako kulisu k slastnému usínání, usnout nedovolí : pro jemný půvab Minnie Driver, která by se do kaskád svých vlasů mohla schovat, pro Toma Wilkinsona, který tu zdaleka není mistrem s trpaslíky z Full Monty, ale naopak charismatickým chlapem zahloubaným do objevu fotografie, pro Jonathana Rhys-Meyerse, z jehož vizáže a hraní mám husí kůži, pro estetickou stránku filmu, která je snad nejsilnější při aranžování guvernantky do nařasených látek, pro hudbu, kameru ..... pro překvapení, které bych si dala líbit i častěji. (08.10.2005)

Sandra Goldbacherová natočila ženský film v tom nejlepším slova smyslu. Přesto od kvality srovnatelné s podobně laděnými filmy např. Campionové ji dělí jednak řemeslná stránka poznamenaná rutinou, tak i nejasná koncepce díla, které se spoléhá především na silné emoce. Zatímco obrazová složka filmu u Campionové dokresluje vnitřní rozpoložení hrdinů, Goldbacherová občas zapomíná na film v touze dělat hezké obrázky. Ty pak místy připomínají estetiku nančinčaného kýče značkových dámských kabelek - ani bych se nedivil, kdyby se u některých obrazových kompozic objevilo logo Gucci. (21.04.2010)