Režie:
Ki-duk KimScénář:
Ki-duk KimKamera:
Jong-moo SungHudba:
Hyung-woo NohHrají:
Jeong-woo Ha, Hyeon-ah Seong, Ji-yeon Park, Ji-seok Seo, Kyeo-woon Jeong, Sin-cheol Kang, Seok-hyeon Jo, Seong-min Kim, Hyeon-seong Lim, Jeong-hwan Kong (více)Obsahy(1)
Film pojednáva o mileneckém páru, kde dívka najednou začne pochybovat o lásce svého přítele a neváhá podstoupit dokonce plastickou operaci obličeje a úplně pozměnit svůj vzhled, aby byla pro něj pořád atraktivní a neokoukaná. KIM Ki-duk se zabývá opět svým oblíbeným tématem mezilidských vztahů, lásky a lidské přirozenosti, které vyhrotí tentokrát až k tématu změny fyzické podoby (pro zajímavost – v Koreji podstupuje plastickou operaci až polovina mladých lidí ve věku kolem 20 let). (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (234)
Po 3-iron je Čas druhý film Ki-duk Kima, který jsem viděl. Když je porovnávám vychází mi remíza. Pro "normálního" diváka je Čas snadnější k pochopení než 3-iron. Je to jednoduchý příběh o lásce. O lásce (možná to, ale byla posedlost) tak silné, že mladá žena neváhá změnit svůj obličej a zahodit svůj dosavadní život jenom pro to, aby obnovila vášeň v jejích vztahu. Vyplatí se jí to nebo ztratí všechno o co stála? 80% ()
Chorobná posedlost vlastním vzhledem a zahrávání si s city nemůže vyústit v nic dobrého. Až na zcela nelogický konec, pojící se se začátkem, to pro mě byl velmi dobrý film. I když mě tak napadá, že ten konec byl možná jen zdánlivě stupidní a Kim tím chtěl naznačit stupiditu těch, co si nechávají chirurgicky upravit to, co vůbec úpravu nepotřebuje. ()
Snímek podávající sílu lásky a posedlosti v takovém stylu, až se mi zatajil dech... Skvělý příběh, jeho podání a hlavně sakra dobré herecké výkony hlavních představitelů, kde jsem jednou Hyeon-a Seong normálně doma zatleskal, jelikož to bylo vážení něco! Osobně jsem ze začátku nějak pořádně nevěděl o co jde, neorientoval jsem se... Nicméně v průběhu filmu jsem si dal puzzle dohromady a snímek mě chytnul a nepustil... Klidně až někdy "nudně" ubíhající snímek, který vůbec není nudný a klidný už vůbec ne... Pro mě velmi citová záležitost, když se vcítím do kůže hlavních herců... Nechápe co to tu plácám? Koukněte a třeba z toho budete mít stejný pocit... ()
Kim Ki-Duk opět ve skvělé formě předvádí, co umí nejlépe. Obtížně filmově zpracovatelné téma závislosti identity na těle přetavuje v metafyzickou podívanou o hledání a ztrácení. Režisér nastoluje závažnou otázku: Jak zůstat svůj ve světě, který se definuje skrze vzhled, poté, co svoji vizáž proměníme? Jsme po plastické operaci stále stejnými lidmi? Nezmění se pojímání sama sebe? A nemůžeme uváznout na půli cesty? Obrazová monumentalita se v Času spojuje s podmanivou hudbou a poskytuje jedinečný divácký zážitek. Přesto mi nedá, abych se nezmínil, že Shi gan je zatím nejhorším ze čtyř Kimových filmů, které jsem viděl. Přijde mi, že dřív si režisér vystačil s méně slovy a nechal vyprávět hlavně lyrickou část filmu. V Času je spousta zbytečných dialogů, které neříkají nic podstatného a které divácký účinek oslabují. Doslovnost se projevuje i v úplném závěru, který měl zůstat raději nedořečený. ()
Překvapivě jemný snímek, reflektující sílu lásky a posedlosti. Tradiční Kim Ki-dukova mystika se hlásí o slovo poměrně pozdě, avšak o to naléhavěji. Vyrámcování je velmi povedené a filmu vlastně dodává i zajímavý otevřený konec. Většina snímku, rezignující na velkou část Kimových charakteristických ingerediencí, zčásti stavějící dokonce na síle a humoru klasicky vypointovaného dialogu, je jistě chvalitebným pokusem, osobně se mi ale více líbil krásný poeticko-tragický konec. ()
Galerie (43)
Zajímavosti (2)
- Na stěně v kanceláři Ji-woo (Jung-woo Ha) je možné během filmu vidět plakát na režisérův předešlý filmový snímek Wild Animals (1996). (Madsbender)
Reklama