Transylvania

Hlavní hrdinka mě svým nesamostatným až vykolejeným naturelem ze začátku dost dráždila. Říkala jsem si, jestli jí to vydrží až do konce, tak to asi nedokoukám. Naštěstí se to v polovině filmu jakýmsi zázrakem přehouplo na druhou stranu. Asi v momentě, kdy vzala svůj život do svých rukou. Scéna, kdy šlape v cikánských šatech na kole, přičemž na její adresu zazní hláška staříka, jemuž patří kolo: je mi už sice 75, ale ještě jsem neviděl, aby Cikánka jela na kole, mě fakt rozesmála:-) Film jako by tím dostal na spádu, ubral na vážnosti. Hudba a děj se najednou propojily... a jak pravila ve filmu stará cikánská mourost - hudba je k životu, a ne pro trápení. Takové je nakonec i celé poselství filmu, který se mi v koncovém vyznění moc líbil. A to i díky charismatickému výkonu Birola Ünela. (28.08.2011)

Spousta hystericky stylizované cigánské poetiky a cesta odnikud nikam... No, při vší toleranci a snášenlivosti - od >filmu< (navíc coby "drama"!) i na takové téma si dovolím >formou i obsahem< gádžovsky čekat víc... °-/ - - - - - (Poprvé viděno kdysi na >tranSkulturním prostoru< , hodnocení 14.1.2010, komentář zde po repete upřimně lehce rozmrzelý jako šestadvacátý - 17.7.2011) (17.07.2011)

Cestovní kancelář Gatlif Vás zve na adrenalinovou výpravu do Rumunska. Zapomeňte na prohlídku pamětihodností, my se naopak podíváme tam, kam by se každý bál. A ještě si přitom můžeme za zvuků cigánských kapel rozbít něco talířů a či lahváčů. Spousta našich klientů si pořizuje pouze jednosměrnou letenku, tak moc si divoký život v téhle ušmudlané zemi zamilovali. Pokud o tohle všechno stojíte, tak vzhůru do Transylvánie. (05.03.2012)

Oslava života. Života do morku kostí, ne života zadušeného tisíci pozlátky. Variace na dilema Ericha Fromma „Být nebo mít“. Možná odpověď na skladbu polských WWO „W wyjatkowych okolicznościach“. Energie, jiskra, houževnatost, zatvrzelost, syrovost. Možná jsme přesvědčeni, že máme o co přijít, ale pravděpodobně jsme o to hlavní už dávno přišli, sami a dobrovolně. Tento film je stříkačkou, jež mi do žil mého zkostnatělého a usedlého zápaďáckého života vstříkla dvojitou dávku hustého adrernalinu. Scéna s medvědem je opravdu úchvatná, stejně tak zpěv Avanti, Popolo!!!. Asia Argento je dokonalá. Miluji ji, chci ji. (09.08.2011)

Tony Gatlif se pokouší sdělit nesdělitelné: duši země a lidí, kteří v ní žijí. A i když je to nemožné, těžko se k tomu někdo přiblíží víc, než on. Transylvania je surreálně ponurá, plná syrových emocí, depresí i radosti ze života. Ve srovnání s Exilem, který se mi líbíl moc, je možná až příliš bezútěšná, ale to bude asi samotným prostředím. S nelogičností jednání postav bych si hlavu nelámal. Vím o planetě Transylvania moc málo na to abych si troufal podsouvat jí logiku na jakou jsem já zvyklý. (12.12.2010)