Obsahy(1)
Televizní film podle povídky Theodora Dreisera Půjdete na chvíli ke mně? v režii jednoho z nejvýznamnějších českých a evropských režisérů druhé poloviny 20. století a zakladatele Laterny magiky Alfréda Radoka. Sledujeme osud politika a krásné špionky Imogene, která ho má zkorumpovat, aby nemohl dovést volební kampaň do vítězného cíle. Gregory (K. Höger) za pomoci přítele Blounta (B. Záhorský) statečně vzdoruje, ačkoli pociťuje k Imogen (D. Medřická) náklonnost. Je si však vědom toho, že je ženatý a má dvě děti, proto ji odmítá. Před jeho odjezdem se však Imogen podaří na poslední chvíli Gregoryho na veřejnosti obejmout a umožnit tak kompromitující fotografii… Závěrečná rapidmontáž s nevinným polibkem údajných milenců je Radokovou očividnou poctou Občanu Kaneovi (1941), jenž ho silně profesionálně zasáhl. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Pro mne docela zklamání. Radok režíroval po svém a neotřele, přesto mi přijde podivné, že čtvrt hodiny z celkem půlhodinové stopáže se vlastně seznamujeme s figurami, z nichž jedna je a bude zcela zbytečná. Rovněž ty divné střihy, nedořečené události a okolnosti - asi měly vzbuzovat nejistotu, jak to skutečně je, ale spíše vzbuzovaly nejistotu, zda nechybí kus filmu. Dialogy jsou rovněž jen náznakové, až vlastně poslední scéna to rozetne, ale opět - stalo by, co se stalo, kdyby se nechtěl rozejít? V tomto ohledu fajn, je to otevřené interpretacím, je to dvojznačné, bylo nebylo? Ale stejně z toho nemám nějaký celkový umocněný pocit, nějaká katarze se nedostavila. Mimochodem, není to ani v nejmenším komedie, jak je v popisku ČSFD - to zas někdo přiřadil žánr naprosto bezduše. ()
"Život je hra a hraje se…" Krásná a veskrze přitažlivá Dana Medřická (v roli špionky Imogene) si s Karlem Högerem "hraje" opravdu moc hezky. Závěrečná pointa té hry mě tedy moc nepřekvapila. Vždyť "v politice můžeš u nás přimět lidi ke všemu..." :D Jinak z filmařského pohledu mi to místo přišlo takové trochu útržkovité (viz některé Radokovy rychlé střihy), ale některé pohledy kamery stály fakt za to. A v kontextu té "hry" co hraje špionka Imogene mě přišel vcelku vtipný i ten nápad, kdy do té hry zmiňované herecké dvojice občas vstupuje Bohuš Záhorský s maňáskem. Jako by vskutku platilo, že "každý si s něčím hrajeme..." ()
Ach ten prokletý imperialismus se svými nechutnými praktikami! Ovšem proti praktikám dnešního bulváru je tohle jen velmi slabý čaj. Filmaři nám chtěli jen říct, že my jsme ti, kdo má opravdovou svobodu, ne ti Amerikánci. To už ale visela Horáková i Slánský...jó svoboda socialistická je určitě lepší...80% ()
Prostředí odpovídající, herci přesní, kamera solidní... Noir jak vyšitý. Málo je to platné, když film neposkytuje divákovi základní informace o zápletce. Jako když vám děj filmu převypravuje osoba, která nadužívá zájmen. Závěrečná pointa působí v žánru, který se obvykle vyžívá v komplikovaných plánech, případně komplikovaném hledání pravdy, banálně. A ta banalita diváka zklame. Silné **. ()
Paranoidnému politikovi (Höger) nepomôže ani obozretnosť, ani pištoľ, ani kamarát s maňuškou (Záhorský). Zvláštne pôsobiaci vamp (Medřická) splní úlohu. Kompro sa podarí. Prvý televízny film, predznamenávajúci éru jeho nasledovníkov, prezentujúcich poväčšinou zjednodušené predlohy či podobne banálne vyústenia, predžuvané pre masového prijímateľa, sa vydaril v tomto zmysle na výbornú. Kulisy mrakodrapového amerického veľkomesta, jazzom šmrncnutá hudba v pozadí a desiatky vyfajčených cigariet prispievajú k výslednému dobrému (58%) dojmu. ()
Reklama