poster

Chant d'amour, Un

  • anglický

    Song of Love, A

Krátkometrážní / Romantický / Fantasy / Erotický

Francie, 1950, 25 min

Režie:

Jean Genet

Scénář:

Jean Genet
  • Angerr
    ****

    Píseň lásky jako svůj jediný film natočil homosexuální spisovatel a básník Jean Genet. Dva homosexuálové sedí ve vězení, zavřeni v oddělených sousedících celách. Vědí o sobě a touží po sobě. Komunikují spolu dost neobvyklým způsobem, v němž se odráží jejich osamělost a vzájemná touha. Ve snu o svobodě prožité spolu unikají před ohrožením v podobě šmíráckého, sadistického dozorce, který, spolu s prostředím vězení, může být brán jako symbol zdroje strachu homosexuálů z většinové společnosti. Přes odvážné extrémní záběry (film byl zakazován a i sám autor se ho prý později zřekl) je to velmi čisté dílo (beze slov a s harmonickou tichou hudbou v pozadí), vyjádření lidské touhy a strachu. Kdo ví, zda tak film působil i v roce 1950, nebo se jen posunuly hranice.(9.1.2007)

  • garmon
    ***

    Geneta mám docela nastudovaného, nestravitelný pro mě je jeho rozveselující pathos, se kterým hovoří o dokonalém muži a jeho údu - to nebude hluboké (a veliké), ani kdyby měl onen dole přes pětadvacet. To je tetka v něm. Naopak veliký mi Genet přijde, když hovoří o své slabosti, o temnotě zloby v člověku, o příbuznosti zlého činu a lásky, o zdvojování touhy narcismem. Trochu tu z toho je, ale uměl to líp v knihách. Tohle mi připomnělo Kyjevské fresky Paradžanova - estétství, schopnost abstrakce. Ale stačí z toho vidět 5 minut a víte. Zbytek je fetiš - a talent... Taky bych chtěl mít v roce 50 možnost vyjít z vězení a točit s idoly o své sexualitě. Mrkněte na Mademoiselle, tam to Genet rozvedl a zakulatil heteráctvím.(10.1.2016)

  • Sarkastic
    ***

    Tu „lásku“ jsem tam bohužel moc necítil, spíš jiskřivé a hodně erotické dusno, dále pak nadrženost a velkou touhu po kontaktu. V každém případě mě film docela překvapil, zaujal jak odvahou a nápadem, tak uměleckostí, na kterou je brán velký důraz; své dělá i zvláštní (téměř magická) hudba (snímek jsem viděl s tou původní). Lepší 3*, věřím, že pro cílovou skupinu to může být docela pecka.(26.10.2012)

  • Radko
    ***

    Uzavrená mužská túžba v cele plnej samoty trpí pretlakom. Prieniky k partnerovi sú nedostatočné, nestačia k plnohodnotnej konzumácii vzťahu. Ostáva chvíľkové trenie o steny, spoločne zdieľaný cigaretový dym a onanovacie fantázie. Úchytkové radosti trpiacich osamelcov, sužovaných nemožnosťou naplnenia svojej vášne navyše bedlivo pozoruje voyaeristicko-sadistický dozorca. Alegória menšinového postavenia homosexuálov, ktorí sú pod neustálym dozorom a svoje vášne nemôžu naplno rozvinúť realizoval Jean Genet vo svojom jedinom filme. Rozsiahlejšie rozvinuté nápady a fantázie však chýbajú, čo v kombinácii s jednoduchučkým dejom a takmer polhodinovou dĺžkou žiadne veľké divácke ohúrenie nevyvoláva. Prekvapivo umiernená verzia naplnená umeníčkom (na rozdiel od velebenia drsných špinavostí, zločinov a homosexuality v jeho knihách) možno viedla spisovateľa neskôr k tomu, že sa k zakazovanému filmu veľmi nehlásil.(7.4.2008)

  • thommas
    *****

    Na rok svého vzniku obdivuhodný film, silně erotická atmosféra je naprosto odzbrojující dokonce i dnes. Jak Haynesův Poison a Fassbinderův Querelle, tak samotný Genetův Un chant d'amour nesou společné znaky. Genetova mezitřídní přitažlivost (i zčernalý nehet dokáže u takových mužů vidět jako květ) se nejvíce projevuje právě tady. Ať už jde o vězně či námořníky, homoerotika jako by byla v této kastě samozřejmostí, milostné toužení jako by ani nešlo vyjádřit jinak. Nejerotičtější a nejdráždivější film jaký znám.(7.5.2009)

  • - Rovněž uvedení filmu v New Yorku v březnu 1964 se neobešlo bez zásahu policie, která uvěznilia organizátora Jonase Mekase s tím, že by si zasloužil být zastřelen před plátnem pro špinění Ameriky. (slunicko2)

  • - Až promítání v Londýně v únoru 1971 se stalo symbolem proniknutí filmu do experimentálních či artovních klubů. (slunicko2)

  • - Film nebyl původně určen pro veřejné promítání. Veřejná premiéra filmu, zkráceného o explicitní sexuální scény, se uskutečnila až v roce 1954 v Cinematheque Francaise. (slunicko2)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace