Běda tomu, skrze něhož přichází pohoršení
-
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
(festivalový název)
(více)
Alas for the One through Whom the Umbrage Comes
Beda tomu, cez koho prichádza pohoršenie
Režie:
Přemysl FreimanKamera:
Josef RobekHrají:
Josef Toufar (a.z.), Věra Kalendová (vypravěč), Emil Kavan (vypravěč), Zorka Kolovratová (vypravěč), Jaroslav Mareš (vypravěč)Obsahy(1)
Krátkometrážní propagandistický dokument Přemysla Freimana je ukázkou praktik komunistického režimu, zde s cílem pošpinit katolickou církev a zastrašit věřící. Dokument je situován do konkrétní vesnice Číhošť na Havlíčkobrodsku, kde dne 11. prosince 1949 došlo k nevysvětlitelnému pohybu křížku na oltáři v místním kostele. Tento krátký film, promítaný ve většině kin v republice, nebyl ničím jiným než záměrnou lží. Až krátce v době kolem r. 1968 a po roce 1989 se veřejnost mohla dozvědět více o tomto případu. Obětí teroru se stal místní kněz P. Josef Toufar, kterého komunisti mučili tak, že poté, co jej přivezli z vězení do Číhoště za účelem natáčení dle lživého scénáře, nebyl schopen stát na nohou a musel být v dokumentu zastoupen fingovanou osobou. P. Toufar na následky mučení ve vězení zemřel. (Mariin)
(více)Recenze (81)
"Je klidný, obyčejný zimní den. Den, kdy se člověk rád zamyslí, zavzpomíná. Je všední, prostý den. Klidný den, jeden z korálků v řadě všedních dní. Boží pohoda. Den ze dne sílí a mohutní tábor pravdy, sdružující pracující všech vrstev a všech náboženských vyznání. Protože den ze dne se poctiví lidé víc a víc přesvědčují, kdo mluví pravdu a kdo lže. Naše je právo, naše je pravda. A proto vítězí!" Zlatí komunisti? Ne. ()
Při kázání, zatímco levou rukou dělal gesta, pravou tahal za drát a hýbal křížem na oltáři. Kněz Toufar se přiznal. To snad není pravda, jak si tady z toho komunisté dělali holubník. Chudák Toufar, umlácen bezdůvodně komunistickými nazdárky. Hodnocení odráží čistě vykonstruovaný nesmyslný dokument. Propaganda na plné obrátky. Vyprávěči mají aspoň příjemný hlas, skoro jak bych poslouchal Zemanovu Cestu do pravěku. ()
Komunisté? Co slovo, to lež. Co čin, to zločin. Odporná agitace toho nejhoršího z dob Stalina a Gottwalda. Snímek je série žvástů obhajující zlo, které bolševici napáchali na katolické církvi, knězi a tisícům věřících. Naštěstí, a to je důležité všem komunistům připomenout, smrt Toufara nyní bereme jako tragédii, režim jako zločinný a tento film jako indoktrinační nesmysl. ()
Tady fakt nemůžu dát hvězdičku ani z recese, když mě pobavil jen ten pavouk z Wall Street. A i kdyby mě ta šílená propaganda bavila podobně jako Stráž míru, stejně bych měl problém nedat odpad, protože to, co udělali komunisti Josefu Toufarovi, je fakt něco odporného a z tohohle filmu mi bylo celou dobu spíš zle než cokoli jiného. odpad! ()
Vida, tohle jsem nehodnotil? Totální propagandistický škvár (jaké ale mimochodem vznikají i dnes) s jasně viditelnou snahou propojit ty fuj fuj prohnilé "vrahy z Wólstrítu" s fuj fuj ošklivou katolickou církví, na což doplatil životem jeden nevinný člověk. O P. Toufarovi vyšlo několik knih, snad nejlepší hned v 90. letech v Levných knihách. Ze které si mimochodem scenárista Drbohlav moc nevzal a natočil pravý propagandistický opak ve svém filmu In nomine patris. Jinak takhle se dělaly agitky - bez důkazů a bez podložených tvrzení se někdo nařkl, něco se vymyslelo, a šup s dotyčným na popraviště, do lágru, do uranových dolů. Teda až na těch pár, co v tom uměli chodit, třeba jistého Havla. Ale to sem už nepatří. A btw, ano, ten pavouk a sítě, celá ta animace, ke zblití i dneska. ()
Zajímavosti (4)
- Snímek byl při uvedení 10. března 1950 do československých kin nasazen v počtu 376 kopií, což je počet, který nebyl ani 60 let po premiéře překonán. (alonsanfan)
- Zločinecké natáčení proběhlo v kostele v Číhošti v noci z 23. na 24. února 1950. Natočil jej filmový pracovník StB Jaroslav Černý, do svého dokumentu jej zakomponoval Přemysl Freiman. Přítomno byl na 20 dobře živených a rozverných komunistů. Polomrtvého kněze P. Josefa Toufara přivezli "estébáci" z Valdic (3 hodiny cesty autem), ale on byl tak zmučený a zesláblý, že ani sám nemohl vystoupit na kazatelnu. Udělali s ním jen několik záběrů poté, co jej na místo vynesli. Postava, která tahá za estébáky nainstalované dráty a vystupuje na kazatelnu, již není Toufar, ale československý farář Vladimír Průša z Hostivice, který zesláblého P. Toufara zahrál. (Mariin)
- Podle tohoto skutečného příběhu natočil v roce 2004 režisér Jaromír Polišenský televizní film In nomine patris. Děj se nedrží ve všech detailech skutečnosti, důležitá fakta jsou ale zachována. (=woody=)
Reklama