I jookil nomeui sarang

I jookil nomeui sarang (2005) 

Kromě pár okamžiků a kromě celkem zajímavě řešeného posledního dílu jsem se docela nudila. Roztřesená kamera a dlouhé pohledy na ubrečené tváře nebo krajinu (ano, snažíme se být umělečtí, ale to se do takového seriálu nehodí) tomu také moc nepomohly. Určitě by se to dalo redukovat na polovinu a bylo by mnohem lepší. Nevadí. Co mě naopak drželo u obrazu, byla velice povedená hudba. Písničky prolínající děj - nic nového, ale tady něco tak krásně fungujícího. OST by mohlo stát za stažení. S postavami jsem ani moc nesoucítila, prostě jsem na koukala jako nelítostný Bůh, jako někdo nezůčastněný, jako někdo, kdo sleduje hemžení v mraveništi. Jediné, co mnou alespoň trochu hnulo, bylo, jak Kim hrál na ten dechový nástroj (sry, nevím, jak se mu nadává) + plus to věnování předtím. !Možný Spoiler! On to byl vážně nakonec dobrák. :-) A poslední díl, možná trochu očekávaně, to zakončil, no, nejsem kus ledu (jako někdo - trochu černého humoru, pochopí, kdo to uvidí), to bylo taky takové smutné, ale k slzám to prostě nedožene. "Konec možného spoileru! Takový o něco lepší 3* Máte rádi asijskou kinematografii, dlouhá zima? Směle do toho! Přeloženo. (11.10.2009)