Jedné noci v jednom městě

Dvě hvězdičky dávám jen za vynikající povídku o Ploutvičkovi a Větvičkovi, která ve mně vyvolala vzpomínky na milovanou dětskou knihu Kvak a Žbluňk jsou kamarádi. Zbytek filmu je ale jen nesourodá směska podivných nápadů, které postrádají pointy a prostě jen tak nějak plynou... Bytostně nemám rád filmy, u kterých VŮBEC nemusím přemýšlet a které skrývají zoufalou nepromyšlenost za bizarnost a extravaganci. Jedné noci v jednom městě je pro mě prostě jen pozérská záležitost s rozloženým formálním systémem. (25.01.2007)

ULITY : ...aneb, každý má svou úchylku a i mravenec může být užitečný v mnoha směrech. VĚTVIČKA A PLOUTVIČKA : ....aneb, když panáka, tak do obou květináčů. I strom má své noční můry. Velice dojemný příběh o přátelství. JEDNÉ NOCI V JEDNOM MĚSTĚ : Tak nevím, co bylo víc psycho, zda ta harmonika nebo děj příběhu kolem "operace ucho". Temný příběh. ZASTAVENÝ ČAS : Vždy jsem chtěl zemřít v hospodě, ale v kavárně nikdy, to by byla moje smrt. DŽIN : ...aneb, jaké přání si přát, než vám chlast zatemní mysl. Zde zazní první slovo tohoto příběhu : PĚKNÝ, jako reakce na velký prsa. Celkově jsou to spíše ponuré povídky, které vyvolají smutek než smích, ale když překonáme pohled na podivně vyřezávané postavy, je to vcelku pěkný film. (02.01.2010)

Celkový dojem: Samoúčelné neveselé panoptikum, kterému nechybí ani tak smysl, jako spíš trocha hloubky a možná i poezie. Nestačí vzít podivné figurky a přidělit jim podivné příběhy. Světlou výjimkou je povídka o Větvičkovi a Ploutvičkovi, která jednoznačně převálcovala všechno ostatní. Na druhé místo jsem chtěla dát opileckou povídku o Džinovi - ale pak jsem si uvědomila, že mi utkvěla v paměti patrně proto, že byla poslední ... :-)) ... 2,5* (05.11.2009)

Jedné noci v jednom městě není pro každého a na zdejším hodnocení je to znát. Neřekl bych, že jediná povedená povídka je o Ploutvičkovi a Větvičkovi, každá má něco do sebe... i když ano, právě tahle zmíněná má vůbec nejjasnější a nejpochopitelnější scénář. Také se ale od zbytku filmu velice odlišuje, že by její zařazení uprostřed měl být takový oddech od jinak všudypřítomného šílenství a podivnosti? Úvodní povídka Ulity se mi líbila pravděpodobně nejvíc, i když je škoda, že nebyly některé "ulity" více rozpracované. Nejvíc si autor pohrál pravděpodobně s pánem který vlastnil soukromé krematorium... tato část mi mimochodem velice připomínala Spalovače mrtvol. Zbytek je spíše takový nástin příběhů a nechť si divák domyslí sám, tedy snad až na "myslivce". Dále přichází výše zmíněná povídka o Ploutvičkovi a Větvičkovi, která je taktéž velice povedená a nejvíce vtipná, spíše pohádková. Je zde spousta chytrých detailů, jako květináče a zalévání. Ale to nejen v této povídce, ono jich není málo ve filmu samotném. Závěrečná povídka stejného jména, jako film se mi zdá být nejslabší, ale rozhodně ne špatná. Tady se mi nejvíce líbilo "ucho", i když bylo jasné jak to asi dopadne. Atmosféra všech příběhů je opravdu hutná a loutky dokonalé! 70% (03.06.2015)

Tomuto loutkovému filmu nemůžu upřít, že se v něm dalo najít pár zajímavých momentů, nicméně s plynoucím časem v průběhu filmu jsem se víc a víc nudil a ztrácel jsem chuť na tento vcelku nepůvodní slepenec povídek, který vyloženě těží z úspěchu Fimfára. Má zaujatost ke konci snímku už byla taková, že jsem v něm v jistých chvílích viděl zkopírovanou Geriho hru od Pinkavy a dokonce - myšleno s jistou dávkou nadsázky - jsem v jedné postavě viděl okopírovaný vzhled záporňáka z animovaného seriálu Byl jednou jeden život... Možná jednotlivé povídky, ale jako celek mi Jedné noci v jednom městě nedávalo žádný smysl. Stačí vidět jednou... (30.07.2007)