Dar od Boha

Pohodovka, na kterou se strašně pohodlně kouká, zachycující přelomovou dobu, kdy byl náhled lidí na homosexualitu ještě hodně povrchní a nekompromisní. Mladý Zac se snaží najít sám sebe a v tom mu pomůžou především jeho bratři a otec, ale nedá se říct, že by to dělali zrovna vstřícným způsobem. Tak se Zac stane černou ovcí rodiny, uteče a po tom co se vrátí si jeho otec uvědomí, co je v životě nejdůležitější.. (07.07.2007)

Od filmu som veľa nečakal, pustil som si ho iba preto, že som momentálne nenašiel nič lepšie. S tým vedomím som ho i začal pozerať. Asi po 30 minútach som si uvedomil, že je to vlastne dobré, zaujímavé a film som si vyslovene užil. Našlo sa síce pár nezaujímavých klišé scén, ale našťastie ich nebolo mnoho. Musím vyzdvihnúť réžiu, tá nemala chyby, miestami mi sadla i hudba. Páčil sa mi Grondinov herecký prejav, ktorý zahral Zacharyho presvedčivo. Možno až tak, že s iným hercom by film už nemal potrebné "grády". U mňa čisté 4*. (26.06.2013)

Takhle se to jeví jako dost průměrný a nenápadný film, ale jakmile se rozjede, tak nemá chybu. Moc hezký příběh z jedné doby o jednom klukovi a o jeho problémech, které jsou natočeny naprosto nádherným způsobem. Na každou scénu je radost koukat, emoce lítají ze strany na stranu, plus hudba k filmu podtrhuje super filmový zážitek. (20.01.2012)

Oklieštieme z Mallickovho "filozofického šepotu" líniu o rodinnom nažívaní a priraďme si ju nachvíľu sem, k ďalšiemu identifikovaniu nielen seba samého, ale aj celých dekád a vzápätí zistíme, že Vallée nadväzuje, resp. si zasadzuje vlastný - vyjadrovacou štruktúrou obdobný, ale predsa odlišný - "Tree of life." Terrence sčasti pomenoval zeitgeist 50's na území amerického Texasu a Jean-Marc akokeby kontinuálne pokračuje cez 60. až po 80. roky v jeho definovaní na predmestí kanadského Montrealu.Tiež to zložité formovanie vrúcneho vzťahu otec-syn, kedy sa hrany navzájom obrusujú, názory sa rozchádzajú, nedorozumenia pribúdajú a nájdenie konsenzu nemusí vždy vyjsť...alebo môže, po dlhodobej drine môže. Tiež ta nesmierna láska matka-syn, kedy matka rozprestiera ochranné krídla nad svojími potomkami, čaká na nich iba s otvorenou náručou, cíti ich znepokojenie/bolesť aj na diaľku a najviac prežíva ich stratu. Výchova ovplyvnená dobou, patriarchálna diferenciácia rolí muž-žena, nepriestreľná pobožnosť, uznanie zázrakov za právoplatné javy, mnohodetnosť, homosexualita ako jedno obrovské X. Noel je v nevýhode, sám proti sebe, sám proti všetkým, spojenec sa kde-tu objaví a hneď aj zmizne, iskra nádeje miestami zažiari, ale pri narodeninových alebo vianočných posedeniach opäť zhasne. Je to generačný/osobnostný boj, vôbec nie ľahký, vôbec nie komediálne ladení, práve naopak krutý ako sám život a keď už zaznie vtípek, tak impresia ako od Andersonovcov. "C.R.A.Z.Y." má okrem bystrého názvu aj ihravý scenár a spracovanie, občas to síce zaváňa predynamizovanosťou a zopár nekoncepčných vsuviek by som takisto vedel oželieť, ale i tak som nadmerne spokojný, žiadne rúžové okuliare ani emočné vydieranie, vynikaví herci, doslova "golden soundtrack"- proste malý filmík s veľkým F, ktorý nehľadá cieľ, ale cestu. Aneb ako píše susedov plagát: "happiness is not the destination, but the journey." (20.04.2012)

Filmy spadající do proudu queer cinema mají často společnou jednu věc: krom hlavního hrdiny, obvykle alterega autora, působí všechny ostatní postavy jako ploché karikatury. Divák je tak odsouzený bez dalšího do pozice přitakávající hlavní postavě, která si uzurpuje všechny jeho sympatie. Stejně tak i v tomto filmu nám hrdina hned v úvodu sdělí, že jeho bratři jsou idioti, otce vykresli jako primitivní machistickou postavu a snad jen matka působí jako živoucí postava. Je to zřejmě dáno tím, že takovéto filmy slouží jako osobní terapie autora a obecný pohled na problém ustupuje subjektivní potřebě autora. Zároveň však odsuzují takový film do pozice minoritního dílka pro spřízněné duše, protože ne každý divák bude ochoten na tuhle hru přistoupit. Gregg Anaki, který stál na začátku zrodu proudu této kinematografie se tomuto omezení úspěšně vyhnul tím, že jako karikatury ztvárnil všechny postavy a převedl tím film do formy podobenství, které žádnou z postav neprotěžuje. (22.09.2010)