Blokáda

Opravdu zajímavý a nepatřičný dokument o blokádě Leningradu. Postrádám zde však komentář který by celý dokument dokresloval a popisoval atmosféru. Protože se jinak nemůžu dozvědět moc informací a to od válečného dokumentu vyžaduji. Avšak režisér to zamýšlel beze slov a pouze s originálními zvuky a to v tomto případě respektuji a vnímám takže velice drsný dokument o jedné z nejstrašnějších kapitol Ruska a asi určitě i lidstva. (28.01.2009)

Unikátne a vzácne dobové zábery na jednu z najhrôzostrašnejších, no zároveň aj najzaujímavejších kapitol nemeckého ťaženia proti Sovietskemu Zväzu počas Druhej svetovej vojny, blokádu Leningradu. Tá trvala takmer 900 dní, pričom takýmto nanajvýš nehumánnym spôsobom sa snažil Hitler zničiť a vyľudniť jedno z najdôležitejších miest celej krajiny. Nechcel zbytočne míňať drahocennú muníciu, či riskovať prípadne vojenské neúspechy, zdĺhavé pouličné bitky a vysoké straty v radách Wehrmachtu. A tak sa rozhodol, že obyvateľov mesta jednoducho vyhladuje k smrti. Na niektoré zábery som pozeral s otvorenými ústami a takmer som aj zabudol dýchať, najmä na tie v druhej polovici snímku, kde už boli ľudia maximálne zdecimovaní a všade sa šírila beznádej a kopili hromady mŕtvol. Aj tak však kde tu postrádam aspoň pár viet, či minimálne sprievodné titulky približujúce konkrétne situácie a dokresľujúce určité zaujímavosti, fakty a celkové pozadie tejto strašnej udalosti. Vzhľadom na výpovednú, no najmä emočnú silu dokumentu, však hodnotenie znižovať nemienim. 90 %! (28.03.2012)

Jistě zajímavý dokument s několika nedostatky. Prve, není k němu žádné uvedení, žádný komentář o tom, kdy, kde, co a jak. Je to film natočený pro Rusy a pro ty, kdo se o toto zajímají. Jeho režisér na festivalu v Karlových Varech při prosbě o nějaké přiblížení na publikum koukal, jako bychom byli naprostí idioti. Druhým problémem je pak to, že se přece jen tohle bezeslovné drama začíná táhnout a běžného diváka spolehlivě uspává. Celkově tři hvězdy: zajímavé, ale nedotažené. (09.05.2007)

Loznicovy filmy nechtějí nic říct - oni to prostě ukáží. A přitom - jak dokáží své poselství vykřičet do světa. SSSRusko mělo a má zvláštní štěstí na žánr střihového dokumentu: Esfir Shubová jej v 20. letech vymyslela a o osmdesát let později Loznica dokazuje jeho sílu i pro dokument 21. století s uměleckými ambicemi. A zároveň se včera i dnes prokazuje manipulativní síla, kterou režisér třímá v rukou. Již Shubová dokázala montáží a komentářem mezititulků usměrňovat divákovo chápání historické události. I Loznica posouvá vnímání natočeného materiálu, ale skrze jiné médium - zvuk. Zvuk, nebo spíš to, jak při mnoha momentech chybí, či jak je líný, tlumený, jak jen zřídka, ale o to naléhavěji zaútočí, jakou podivnou strnulou atmosféru v divákovi vyvolává. Jakoby i zvuk pomalu umíral hlady a neměl již sílu křičet, řvát - jako v dobových týdenících z války, jako z válečných filmů, jako v druhořadých dokumentech, kde se jinak ty samé obrazy objevují. A nebo v případě, když je Loznica vytáhne z (ticha) archivu a po šedesáti letech jim vdechne hlas - ale tlumený, čekající, odevzdaný, tedy dokonale protikladný normálnímu živému velkoměstu. A právě to je působivější než sebevíc záběrů ležících mrtvých těl. (13.10.2015)

Nejspíš je lepší, když o tomhle filmu něco víte předem. Také neuškodí, když něco víte o blokádě Leningradu. Režisér Loznica se totiž probral archivním materiálem a sestavil z něj pozoruhodný obraz zkoušeného města, přičemž automaticky počítal s inteligentním publikem. Žádný komentář, žádná hudba, obrazy hovoří za vše. Ještě bych se pochvalně vyjádřil k rozumné stopáži. (09.01.2008)