Vitus

Vitus má všechny znaky "biografického filmu", jak ho známe z posledních (amerických) let, ať už se člověk zaměři na Elvise, Walk in the Line, Raye anebo Kinseyho. Co je ovšem víc jak osvěžující, není fakt, že titulní postavou v jednoduchém přiběhu o rozhodování sám o sobě a nenechání si diktovat a dirigovat svou životní cestu nikým jiným je malý kluk, ale to, jak je film vyprávěn. Rámování filmu, které mu dodává na působivosti a filmu na určitém dramatickém oblouku a emociální působivosti, je v úvodní scéně inscenováno jako snové, abychom byli následně filmem oklamáni a až v závěru se odhalila skutečnost, a to platí i pro dalši využití ryze žánrových prvků či postupů, které jsou filmem bořeny, a tak se vyhýbají tvůrci klišé (pád a následné zranéní, prvmí láska, která neskončí moc happy-endově apod.). Navíc obsazení Bruna Ganze do role moudrého a vševědoucího stařika, který by se rád vydal tam nahoru, ať už naživo v letadle, anebo mrtvý jako anděl, nutí diváka si tuhle roli spojit s tou z Nebe nad Berlínem a autentičnosti výrazně napomáhá i obsazení skutečných virtuózů do hlavní role. Ano, je to silně televizní, do jisté míry laciné ve vzbuzování emocí, rodičovské postavy by si zasloužily více prostoru a v závěru je cítit scénáristická vykonstruovanost a stopáž je nad míru (zkrácení o deset minut by jenom prospělo), jenže když ono je to tak dobře odvyprávěné... (26.11.2007)

Vitus se vyznačuje zajímavým námětem (zázračné dítě, které si zoufale přeje být naprosto normální), silnými hereckými výkony (především dědeček v podání Bruna Ganze, známého jako Hitlera z Pádu třetí říše) a tragi-komickými situacemi. Přesto mě film chvílemi nudil, ze 120 minut zaplácat 30 pouze klavírními koncerty a zkouškami mi přišlo poněkud přehnané. (27.11.2008)

Tématika nadprůměrně nadaných dětí mě docela zajímá, čili jsem se velmi těšila až budu mít příležitost tento snímek zhlédnout. A naprosto mě dostal! Víc nic se nedá říct, abych neprozradila pointu. Vitus prostě svou upřímnou touhou být "normální" musí dostat každého... Poslední třetina je jako splněný dětský sen. Konec pak je výborně napsaný, divák společně s Vitem dospívá k důležitým životním momentům i rozhodnutím. Čistých 5 hvězdiček s přáním, aby takových filmů bylo víc (třeba i jako obdobně laděné "Nevinné tahy"). (13.09.2009)

Obrázky ze života mladistvých géniů patřím k mým oblíbeným žánrům. Slouží jako taková pánská harlequinka k náhražkovému plnění snů. I tento film, dobře provedený, mě tedy bavil, ale vposledku také trochu zklamal. V půli se totiž tvářil, že bude o něčem víc: o osamělosti velmi nadaných, o touze po normálnosti, o nebezpečí skrytém v přehnaných rodičovských očekáváních... Žel se to nakonec zas všechno zvrhlo v tradiční příběh o triumfu výjimečnosti. Vitus je supermanem pro intelektuály, komiksovýcm superhrdinou, jenž se pro okolní svět na čas (a pro zvýšení diváckého účinku) skrývá za obyčejnou tváří Clarka Kenta a potajmu zachraňuje svět (anebo alespoň tatínkovo a dědečkovo jmení). Škoda přeškoda... Jak rád bych (zas) jednou viděl snímek o třídu věrohodnější: film o tíze geniality i těch nadějí, které druzí do malých Einsteinů vkládají, a třeba i o zklamání, které pak často přichází. Takhle je to alespoň hezká pohádka s pěknými klavírními kusy a pozoruhodnou, skoro jak vlámština znějící, švýcarskou němčinou. (18.06.2009)

Nádherný film. Atmosférou mi chvilakma připomínal Forresta, ale přitom tady jde o příběh geniálního dítěte. Ale stejně jako Forrest se ke všemu dostal tak snadno nějakou náhodou, dvanáctiletý Vitus se svým geniem to zase bere jako něco uplně normálního - myslím obchod na burze, řízení letadla, koupení firmy. Skvěle zahrané, nádherně natočené, plno pestrých postav, ale hlavně úžasný dětský hrdina! Švýcarský film po zásluze nominovaný na Oskara....9/10 (02.12.2007)