Vitus

Na první pohled nenápadný film s pomalejším rozjezdem, který má ale neuvěřitelnou schopnost postupně si diváka podmanit kombinací evropského vizuálu a hollywoodského scénáře, kdy pracuje se zajímavým námětem výjimečného jedince, v tomto případě extrémně talentovaného dítěte, které je konfrontováno omezujícím okolím, ambicemi rodičů a v neposlední řadě vlastní osamělostí a city. Scénář pracuje s přiměřenou dávkou sentimentu, nechybí beznadějná platonická láska, smrt blízkého člověka, přiměřená dávka humoru a absurdních situací a především šťastný konec, který bychom v případě vysokorozpočtové studiové komedie ze zámoří asi přijímali s určitou nedůvěrou, pocitem manipulace, ale v případě malého evropského filmu zamhouříme oko. Ten konec byl opravdu hodně pozitivní, až jsem se trochu bál, že Vitova nedostupná láska vpadne na pódium, obejme ho a řekne, že na něj těch pár let ráda počká. Přesto velmi dobrých 85 % celkového dojmu. (09.06.2009)

Vitus předčil má očekávání. Film (nejen) pro děti a mládež tu přesahuje svou primární cílovou skupinu a nabízí i zajímavý pohled na problémy nadaného dítěte a jeho výchovy, se sdělením pro dospělé navrch. Vitus mě chytl od počátku, už jen tím, jak často výrazným způsobem tvůrci rozvíjeli i dospělé postavy rodičů, opatrovatelek a především dědečka (v podání herecké legendy Bruno Ganze) se zálibou v letounech. Ve druhé polovině mě však Vitus teprve překvapil, když se začal ubírat nepředvídatelnou cestou a Vitusův pozdější nápad po „nehodě“ jsem dokázal brát ze strany mimořádně nadaného dítěte jako ojedinělou cestu pro vlastní hledání svého místa, jeho nacházení a rozvíjení své osobnosti bez tlačení na pílu ze strany dospělých... a současně i prověření si důležitých hodnot a jejich připomenutí těm ostatním kolem, zejména rodičům. Snad jen linku s vyděláváním na burze přes internet jsem místy přijímal s rozpaky jako neco méně uvěřitelného či minimálně pro mě, totálně zmateného laika v oblasti ekonomie, jako cosi nepřístupného z jiné dimenze (ale beru, když jde holt o Švýcarsko se svými bankami a burzami :)), až jsem chvílemi trnul, do čeho Vitus spadne s visící hrozbou proměny v nic nedělajícího boháče. Stylizace kanceláře dr. Wolfa s klavírem, jakkoliv jsem tuto scénu nebral jako reálnou, spíše surreální, byla v tomto směru docela zneklidňující. Závěrečné vyústění Vitusova osudu mě však potěšilo, i podáním, s nímž film přes veškeré dojetí v obsahu naštěstí nespadl do sentimenálního kýče. [75%] (31.05.2023)

„-Paní učitelko, učitelé jsou chytřejší než žáci? – Samozřejmě, Vite. – A víte, kdo vynalezl parní stroj? – Samozřejmě, Vite. James Watt. – A paní učitelko, proč ho tedy nevynalezl už Wattův učitel…“ Už úvodní letecká scéna naznačuje okouzlující podívanou. Tím, že je Vitus hlavně nadějný klavírní virtuos, tak je nádhera podkreslena krásnou hudbou (Mario Beretta). Chvílemi sice příběh upadal do průměru, ale svými symboly – netopýr, let, hra – znovu dokázal okouzlit. Vitus se snaží být normální, jeho přání chápe pouze dědeček. Příjemná rodinná podívaná, v níž pro mě byla zbytečná linie s Vitovým fantomstvím na burze, naopak víc mohla být rozvedena romance s „hlídačkou“ Isabel. (06.06.2009)

Vitus má všechny znaky "biografického filmu", jak ho známe z posledních (amerických) let, ať už se člověk zaměři na Elvise, Walk in the Line, Raye anebo Kinseyho. Co je ovšem víc jak osvěžující, není fakt, že titulní postavou v jednoduchém přiběhu o rozhodování sám o sobě a nenechání si diktovat a dirigovat svou životní cestu nikým jiným je malý kluk, ale to, jak je film vyprávěn. Rámování filmu, které mu dodává na působivosti a filmu na určitém dramatickém oblouku a emociální působivosti, je v úvodní scéně inscenováno jako snové, abychom byli následně filmem oklamáni a až v závěru se odhalila skutečnost, a to platí i pro dalši využití ryze žánrových prvků či postupů, které jsou filmem bořeny, a tak se vyhýbají tvůrci klišé (pád a následné zranéní, prvmí láska, která neskončí moc happy-endově apod.). Navíc obsazení Bruna Ganze do role moudrého a vševědoucího stařika, který by se rád vydal tam nahoru, ať už naživo v letadle, anebo mrtvý jako anděl, nutí diváka si tuhle roli spojit s tou z Nebe nad Berlínem a autentičnosti výrazně napomáhá i obsazení skutečných virtuózů do hlavní role. Ano, je to silně televizní, do jisté míry laciné ve vzbuzování emocí, rodičovské postavy by si zasloužily více prostoru a v závěru je cítit scénáristická vykonstruovanost a stopáž je nad míru (zkrácení o deset minut by jenom prospělo), jenže když ono je to tak dobře odvyprávěné... (26.11.2007)

Scénář: Peter Luisi, Fredi M. Murer, Lukas B. Suter .. Vitus je geniální. Stejně jako každé nadané dítě to nemá jednoduché. Rodina i okolí na něj klade neúnosný tlak, až prostě zkratuje a vyskočí z balkónu.. Inu je ošemetné diktovat těmto lidem životní cestu, když chtějí jít svým vlastním směrem. Scénář filmu je prostě výborný, bez obvyklých stereotypů. V pozdější fázi sice lehce pohádkový, ale co my "obyčejní lidé" víme, kam až sahají schopnosti geniálního chlapce. Veškeré scény s dědečkem (výborný Bruno Ganz) berou u srdce a veškeré scény se starším Vitusem (excelentní Teo Gheorghiu) potěší dokonale všechny ostatní vjemy. Je dobře, že režisér osadil skutečné nadané pianisty, protože sledovat jejich klavírní vystoupení je prostě lahůdka. Klavír jako nástroj miluji a všemožné klasické "vypalovačky," ať už Shumann, Listz, Mozart, Bach a další mě jednoduše potěší a berou na těch místech, pro která byla stvořená. Prakticky nemám závažnějších výhrad, herecky výborné, možná mohlo být lépe natočené, ale to je relativní. Pobavil jsem se skvěle, padlo pár úsměvu i pár slz. Nádhera. (06.01.2008)