Maradona režie Kusturica

Tohle je učebnicová ukázka dílka, ve kterém si režisér plní dětský sen a všechno ostatní jde do pozadí. Emir ( a jeho rodina ) se setk(áv)al se svým idolem a kamera byla u toho. Někdo tu kritizuje ten levičáckej intelektualismus, mě třeba přišla hodně trapná ona "církev", animace taky prvoplánový , ale na druhou stranu to k Maradonovu světu patří a osvětluje i některé momenty jeho kariéry ( "vyšší poslání" v Neapoli nebo Arg vs. Ang. například ). Pochopíte třeba proč se za tu ruku těžko kdy omluví. Když jsem viděl ten humbuk v Neapoli, nedivim se že fetoval. A o silný momenty taky neni nouze ( některý goaly, rodina ...). Je to prostě rozporuplnej chlapík. A čekal bych, že Kusturica se mu dostane pod kůži víc. Místo toho se spíš opájel svou přítomností a možná i přátelstvím se samotným Diegem. Ač tedy mám k Argentině silný pouto, MS 86 bylo první, který jsem vnímal a Emirovu tvorbu mám taky rád, tohle je čistej průměr. (24.12.2009)

Názory na tenhle dokument se liší hlavně podle toho jak je kdo velkej fanoušek Maradony. Já někdy v polovině 80. let sledoval fotbal jen díky Maradonovi. Po jeho drogovejch eskapádech jsem přestal fotbal sledovat úplně, a tenhle dokument mi už zapomenutého Maradonu připomněl, proto trochu neobjektivně dám nadnesené hodnocení. (14.06.2010)

Toto si Kusturica mohl odpustit. Blahopřeji mu, že se s Velkým Diegem setkal, ale to je tak vše. Natočil totálně chaotický film bez koncepce a jasné myšlenky co vlastně chce zdělit. Neustále se snaží nacházet paralelu mezi Maradonovým životem a svými filmy (filmové vsuvky po čase vyloženě iritují). Divák se místo názorů na Maradonu a větší sondy do jeho života dočká pseudofilozofických úvah o tangu a levicového pranýřování politiky USA v Jižní Americe...a také rádoby vtipných skečů, ve kterých po Diegovi střílí Bush a Blair je vyobrazen jako ďábel. Dokonalá slátanina. Kladně hodnotím jen využití autentických záběrů, návštěvu Maradony v Bělehradě (jak zdraví obyčejné chodce z auta a představuje se jim:-) a celkem dojemnou pasáž za zvuků písně "Marado". Ale jinak tragédie! (10.06.2010)

Asi proto, že fotbal nějak zvlášť nemusím, dlouho jsem se k tomu neměl..a pak přišlo MS v JAR, Maradona ve vedení Argentinců, a já se chtěl dozvědět víc o této legendě..myslím, že Emir se toho zhostil dobře, na můj vkus až neočekávaně, protože dokument je přecijen trochu jiný žánr. V závěru pak potěší Manu Chao s písní La vida es una tómbola, která je právě o Diegovi.. (08.07.2010)

Tak asi takle... Od Kusturici je to můj první film, kterej sem viděl. Dával sem šanci Černý kočce, ale vlbec mi to nesedělo, tak sem to byl nucen vypnout. Cca před měsícem sem poprvý viděl dokument Diego Maradona, kterej je natolik chytlavej, že sem si ho musel střihnout znovu, ten měl pořádnej spád, tempo a aj na ty slzy se dostalo. Tohle? Tohle je slaboučkej odvar. Maradona je bůh, s tím naprosto souhlasím, ale že zrovna Kusturica si na tomhle borcovi potřebuje přihřát polívčičku, to mi přijde divný, už jen podle toho názvu. A navíc tenhle dokument nemá vůbec žádný koule a ani vypjatý momenty. Jo, je tady vidět víc gólů za doprovodu Sex pistols, ale to je vše. Tohle jako Diegův fanda nemusím... (22.11.2020)