Marcela

Jakým způsobem lze hodnotit lidské utrpení? Režisérka Helena Třeštíková přes dvacet let dokumentovala život Marcely - ženy, která do jisté doby byla svým způsobem šťastná, ale vůbec by se nezlobila, pokud by se štěstí zdrželo déle než na pár dnů. Povedlo se. Téměř na výbornou. Tento dokument, jak už jsem výše napsal, se hodnotí velmi těžce a ještě hůře komentuje. Uvnitř necelé hodiny a půl se skrývá tolik nevyřčené bolesti a smutku, až člověka napadá, kolik duší, jejichž osudy jsou natolik podobné Marcele, mezi námi žije, aniž bychom věděli o jejich existenci? (28.02.2010)

René a Katka dohromady se můžou při porovnávání s Marcelou maximálně tak jít schovat do koutku a tiše doufat, že si jich nikdo nevšimne a neuštědří pár ran. Proč? Protože to, co si oni v podstatě vybrali z vlastní vůle, zažívá Marcela jen díky kurvě jménem "život". Díky ní dopadlo její manželství s Jiřím (ty jeho "svědectví" u soudy fakt pobavily, hlavně věta "Ty kolekce mám stále doma.". Wow, víc než rok a půl stará kolekce, mňam!) tak, jak dopadlo, to stejné s druhým partnerem a když už všechno vypadalo tak nějak líp, 17. listopadu 2005 zmizela Ivana... Jako jasně, je tam pár nesrovnalostí, třeba neustále kouření cigaret, neschopnost najít práci nebo kde kluk vzal PlayStation a GTA, ale to mi vůbec nebrání neohodnotit Marcelu pěti hvězdičkami. Tohle byl totiž dokument, který umí dojmout, má své silné momenty a po celou dobu vás jakoby mlátí rákoskou, abyste si uvědomili, co vlastně máte a ať neremcáte. Držím Marcele palce i do dalších let... P.S.: Toho úchyla bych nejraději chytl, někam zavřel a zahodil klíč. (27.09.2010)

Manželské etudy jsem viděl všechny, tedy i Marcelin příběh a ve verzi "pro kina" mě trochu zaskočilo, jak málo nového tam bylo přidáno. Většinu času bylo k viděné to už viděné, i když lehce přestříhané. Chápu ale, že pro ty, kteří se s Marcelou seznámili poprvé, to musel být šok (nikoli ve stylu zpráv na Nově, ale v tom lidském). Takže mé plné hodnocení patří spíš uvedenému seriálu, který považuji za pokud ne v určitém pohledu geniální, tak určitě vyjímečný, a to v celosvětovém měřítku. A "obyčejná, ale přesná" Helena Třeštíková je pro mě dokumentaristický opak "feministicky egoistické" Olgy Sommerové. (29.04.2008)

Jedna obyčejná žena a její "obyčejný" život - nic vyumělkovaného, jen pos*aně krutá realita. A takových nešťastných lidí je všude kolem nás spousta; nejspíš každý z nás si projde obdobím, kdy bude myslet, že už nemůže dál, že více ran osudu neunese... nezbývá než to překonat, zvednout se a jít dál. Čas rány skutečně zacelí, ikdyž nám třeba zůstane jizva na duši a za ní bolestivé prázdno po někom, koho jsme milovali. A tohle dokument dokázal předat: nic není samozřejmé, je třeba dávat svým blízkým najevo lásku, protože nikdy nevíte, co se může stát... a nutnost bojovat i v nejtežších chvílích. 85% (19.05.2009)

Pro toho, kdo viděl Manželský etudy, to moc jinej (natož průlomovej) rozměr nepřináší - kromě pár novejch scén, ze kterejch za zmínku stojí předevšim Marcelina hospitalizace na psychiatrii a konečný přestěhování se do Prahy za pomoci veřejnosti. Zajímavej je teletragéd, kterej se k Marcele a Tomášovi chtěl (nakonec i celkem násilně) vesrat, a kterýho Marcela k mýmu údivu asi nějak odhalila a nemusela se tak životně potýkat s dalšim nešťastnym partnerstvím. Čekal jsem ale přece jenom něco o reakci Haberlanda na smrt svý dcery, tady nebyla ani zmínka o tom, že by neodpověděl, odmítal kontakt atd. Vím, že to je dokument o Marcele, ale Jiří byl přece její manžel a hlavně otec jejich dcery... - takhle toho o něm po těch dvaceti letech od prvního natáčení bylo už víc v těch Etudách než tady, v samostatnym dokumentu. (08.04.2016)