Vortice mortale

Pôsobivé postgiallo, odohrávajúce sa podľa mien hlavných postáv a zmienok o komunizme kdesi v mravne skazenej východnej Európe, čo je vzhľadom k tomu, že filmy talianskych režisérov bývali situované prevažne do USA, prípadne do rodného Talianska pomerne rarita. The Washing Machine je umne nakrútený kúsok, okorenený šteklivými erotickými scénami a skvelým hudobným doprovodom Claudia Simonettiho. (16.12.2011)

Dvě slavné legendy italského hororu se spojily u tohoto ne tak úplně typického gialla, aby zavzpomínaly na zašlou slávu sedmdesátých let. Zatímco Deodato tu tvoří sleazy atmosféru přes modré filtry, spoustu nahoty, šukání a trochu gore, Simonetti tu vyhrává jak o život, a dělá mu výbornou kulisu. A i přesto, že diváka tahle "Pračka" dokáže zmátnout svými představami a flashbacky, hlavně její prostřední třetina je jaksi nezáživná. Jinak fajn kousek. (21.08.2012)

DEODATO - málo známý, ale absolutně špičkový!!! V 90. letech se vrací až do 70. let v podobě temného, eroticky nabitého gialla-kriminálky, která zejména svým zpracováním a kamerou bere dech!!! Opravdu jsem ve finále nemohl dát jinak než plný počet, mírně jsem možná film nadhodnotil, přece jen má svoje nedotaženosti, ale... ta atmosféra to je něco neuvěřitelného ...!! Doporučuju!! (25.03.2011)

Mizérie! Tohle modernější giallo stálo za starou belu a svým předchůdcům ze sedmdesátých let nesahá ani po kotníky. Žádná tajemná atmosféra, vyloženě hloupá zápletka a dementní předvídatelné vyvrcholení. Ruggero to pěkně zamáslil. U něho jsem zvyklej na trashový vály, ale on ten trash přimíchal i do tohoto žánru a to je špatná volba. Dokonce se objeví i v malinké roli zvědavého souseda. Raději rychle na tento brak zapomenout, kdyby aspoň ty ženský byly pěkný, ale takový ohyzdy aby člověk (Deodato) pohledal. Vůbec, i ty erotické scény byly k smíchu/pláči, jediné co je na nich pěkné jsou výstavních kozy dvou ze tří sester. Aspoň že ten Claudio Simonetti střídá pěkné hudební pasáže. (09.07.2021)

Jestli někdo na přelomu 80. a 90. let opravdu uměl točit gialla, tak to byl Ruggero "kanibal" Deodato. V jeho podání ale nejsou gialla koncipována, tak jak je běžný divák zvyklý. Na Bavova maskovaného vraha v rukavicích rovnou zapomeňte, spíše bych přirovnal jeho styl k pre-giallům, které byly točeny v průběhu 60. a na přelomu 70. let. To znamená thriller se zajímavým spiknutím a vražednými intrikami. V Deodatově provedení okořeněné navíc gore-scénami a sloní dávkou štiplavé erotiky, která velice výrazně podtrhuje budovanou atmosféru zaplivaného postkomunistického Rumunska. Pro milovníky giall a obskurních záležitostí jasná volba! P.S.:Hudební doprovod je opravdu skvostný! (09.04.2012)