Vortice mortale

DEODATO - málo známý, ale absolutně špičkový!!! V 90. letech se vrací až do 70. let v podobě temného, eroticky nabitého gialla-kriminálky, která zejména svým zpracováním a kamerou bere dech!!! Opravdu jsem ve finále nemohl dát jinak než plný počet, mírně jsem možná film nadhodnotil, přece jen má svoje nedotaženosti, ale... ta atmosféra to je něco neuvěřitelného ...!! Doporučuju!! (25.03.2011)

V práčke sa objaví rozsekané torzo, zo zločinu sú podozrivé tri osobnostne absolútne odlišné sestry, ktoré na seba navzájom hádžu vinu. Žandár, ktorý sa ujíma vyšetrovania, sa tak ocitá v klbku plnom lží a intríg. “Vortice mortale” je také ľahko erotické Giallo bez prezentácie násilia, pričom do horor žánru bolo zadelené z nevedno akých príčin. Treba sa teda nachystať na kriminálku, a to takú, ktorá síce diváka drží do samého záveru v šachu, kto je z čoho vinen, no v konečnom dôsledku ju docenia iba tí, čo nevedia oddeliť erotiku od krimi žánru, ktorý by mal byť vyslovenou prioritou snímku. Najviac ale dojímajú tie absolútne jednoduché, priam primitívne dialógy, ktoré písal snáď Čaputovej poradca. Veď predsa len, vo vlastnej krajine sa treba naučiť v prvom rade umierať, nie žiť, že? 🤦‍♂️ (09.02.2022)

Mizérie! Tohle modernější giallo stálo za starou belu a svým předchůdcům ze sedmdesátých let nesahá ani po kotníky. Žádná tajemná atmosféra, vyloženě hloupá zápletka a dementní předvídatelné vyvrcholení. Ruggero to pěkně zamáslil. U něho jsem zvyklej na trashový vály, ale on ten trash přimíchal i do tohoto žánru a to je špatná volba. Dokonce se objeví i v malinké roli zvědavého souseda. Raději rychle na tento brak zapomenout, kdyby aspoň ty ženský byly pěkný, ale takový ohyzdy aby člověk (Deodato) pohledal. Vůbec, i ty erotické scény byly k smíchu/pláči, jediné co je na nich pěkné jsou výstavních kozy dvou ze tří sester. Aspoň že ten Claudio Simonetti střídá pěkné hudební pasáže. (09.07.2021)

Dvě slavné legendy italského hororu se spojily u tohoto ne tak úplně typického gialla, aby zavzpomínaly na zašlou slávu sedmdesátých let. Zatímco Deodato tu tvoří sleazy atmosféru přes modré filtry, spoustu nahoty, šukání a trochu gore, Simonetti tu vyhrává jak o život, a dělá mu výbornou kulisu. A i přesto, že diváka tahle "Pračka" dokáže zmátnout svými představami a flashbacky, hlavně její prostřední třetina je jaksi nezáživná. Jinak fajn kousek. (21.08.2012)

Pôsobivé postgiallo, odohrávajúce sa podľa mien hlavných postáv a zmienok o komunizme kdesi v mravne skazenej východnej Európe, čo je vzhľadom k tomu, že filmy talianskych režisérov bývali situované prevažne do USA, prípadne do rodného Talianska pomerne rarita. The Washing Machine je umne nakrútený kúsok, okorenený šteklivými erotickými scénami a skvelým hudobným doprovodom Claudia Simonettiho. (16.12.2011)