Podzimní zahrady

Tahle vlídně satirická komedie má své pomalé, důchodcovské tempo. Pokud to nepřijmete, nemá cenu na film koukat. Některé vtípky jsem sice naprosto nepochopil (proč hraje matku hlavního hrdiny Michel Piccoli???), ale závěr je velmi povedený, takže i přes poněkud přemrštěnou stopáž dávám palec nahoru (70%). (11.08.2011)

Pan ministr coby příslušník politické elity má jednoduchý život a bez rozpaků si užívá privilegií, které mu jeho postavení umožňuje - náročnou milenkou počínaje a vládní vilou konče. Odborářská demonstrace ale jeho postavením otřese natolik, že se rozumným východiskem jeví demise. Ministr se vrací zpět do rodné čtvrti, zpátky ke kořenům, ke svým přátelům a známým. Paradoxně zjišťuje, že se tady cítí mnohem líp než na prestižním postu. Jestli si někdo myslí, že jsem se právě dopustil spoileru, mýlí se. V případě Iosselianiho snímku nejde v podstatě vůbec o děj, nýbrž o styl, náladu a poetiku. Režisér používá absurdní nadsázku, zalidňuje obraz bizarními postavičkami a používá zvláštní humor, který zdaleka nesedne každému. Mám nicméně pocit, že se Iosseliani někdy ve své poetice utápí a ztrácí klíč k tomu, co chce svým divákům sdělit. Na druhou stranu ale vychází ve srovnání s Havlovým Odcházením, které je tak trochu o tomtéž, v mých očích jako jednoznačný vítěz už proto, že je ve filmovém světě doma, kdežto Havel se nedokázal odprostit od divadelního myšlení. Celkový dojem: 60 %. (07.04.2016)

Dalsi z Iosselianiovych minimalistickych poetickych snimku, tentokrat z politiky o jednom zaletnem mininistrovy. Zase se tu setkame s partou hercu, ktere Iosseliani obsazuje do svych filmu. Nektere scenky jsou opravdu vyborne (rvacka valecnych veteranu, v prodejne rakvi, na ministerstvu atd.). Komu se libily Iosselianiovy predesle dva filmy, tak se bude libit i tento. (06.01.2008)

Střízlivě natočený film v pomalém tempu – náznak politických intrik ze začátku filmu byl vystřídán pozvolným probouzením Vincenta do běžného života, z kterého jakoby ani do vysoké politiky neodešel. Čekal jsem na nějaký vyhrocený konflikt, na okamžik, který dá filmu spád a napětí. Nedočkal jsem se. A tak děj plynul líně, s častým popíjením vína a kořalky, střídáním žen, občasnými tóny klavíru a …. Iosseliniho fascinace zvířaty, francouzským vínem a takřka výtvarným citem dodala filmu jistou zvláštnost. Nejlepší scéna probíhá na úvod filmu - výběr rakví několika starci , nádherné.. Film je ospalou oslavou běžného života a jeho braní plnými doušky, vše pod heslem „poklidný život nadevše“. (24.11.2008)

Teď už stačí, aby i Godard natočil srozumitelný film, a všechny filmové postuláty se zhroutí. Lynch a Iosseliani již své filmy pro masové publikum zmákli. Podzimní zahrady jsou prý satirou, aha, otírají se o politiku, takže to musí být satira. Humorný nádech jim upřít nelze, hravost, která se místy překlápí až do poetičnosti, také ne. Zmiňovat Piccoliho v roli mamá snad ani nemá cenu, nedostal téměř žádný prostor, jelikož je známo, že Piccoli zkrátka neumí zahrát špatně, nezahrál špatně ani babku. Ale adorovat ho kvůli této epizodní roličce nebudu. A jsem ráda, že vím, odkud čerpal Havel námět pro své Odcházení. (07.10.2012)