Chaotická Ana

tento snímek od mého oblíbeného režiséra byl menším zklamáním. Stylově si drží snímek stále svou vyšší úroveň, ale námět byl pro mě docela vzdálenější svou mystickou, feministickou a radikální povahou. Ale i tak si aspoň 4 hězdičky zaslouží a nejvíc si ho užije nejspíš ta "něžnější" část lidské populace s "tvrdšími" sklony ;-) [ PŘÍBĚH: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (13.05.2012)

Chaotickou Anu nemůžu dostat z hlavy už od chvíle, kdy jsem zmáčknul tlačítko "play". Sny, láska, osud...to vše natočené a zachycené nejlépe, jak jen to mohlo být. Ať přemýšlím, jak přemýšlím, tak doopravdy nevím, co víc bych napsal - slova jsou mi totiž málo při komentování tak ojedinělého a výjimečného filmu. Tohle se prostě musí vidět a prožít. (10.05.2012)

Pro milovníky reinkarnace a ženy - bohyně. 1) Velmi zajímavý film si pohrává s tématem reinkarnace a snaží se, alespoň si myslím, o umělecké ztvárnění veskrze duchovního námětu. V tom je i jeho problém - ani jedno není dotažené. Vynikající herecké výkony, skvělá režie ani působivá atmosféra snímku nezakryjí nedostatečný duchovní background, kdy mám pocit, že reinkarnační témata jsou ve filmu jen kvůli jakémusi až detektivnímu záběru a ne kvůli věci samé. 2) Trochu mi film připomíná poněkud neukotvené duchovní tápání hledačů pravdy a smyslu života (jak to znám i z vlastního života) - je tu snaha, ale chybí vytrvalost a důslednost. 3) 49letý režisér Julio Medem se na filmu podepsal i jako autor scénáře, koproducent a střihač. Vynikající herecký výkon půvabné 20leté Manuely Vellés Casariegové (Ana) zaslouží obdiv. Nemohu se nezmínit o pěkném 30letém Francouzi Nicolasu Cazalé (Berber Saíd) nebo o neméně pěkném 27letém Asieru Newmanovi (hypnotizér Anglo). 4) Je zajímavé, že na IMDb je hodnocení filmu výrazně nižší, než na ČSFD (v době psaní komentáře 78 vs 63). V hodnocení beru v potaz volbu tématu i přece jenom netradiční zpracování. (07.04.2012)

Chaotická Ana zanechala dosti chaotické dojmy...ani ne tak pohráváním si s minulými životy a jejich prolínáním do životů současných, jako spíš tím, co v současném Anině životě zůstalo jen tak nahozeno, nedořčeno...co třeba podivná role Justine a hypnotizéra? Otec nazývaný láskyplně monstrem? Náhlá cesta do Ameriky na lodi kamarádčina otce? Proměna malující hippie girl s dredy v american girl v bílé košilce a botkách na podpatcích? Bylo jasné, že i tentokrát holubice musí potkat sokola, ale podoba jejich střetu byla hodně, hodně podivná... (28.08.2011)

Klíč k finální scéně vidím v boji ženského a mužského principu. Proti emotivnosti a živelnosti Any ( žena jako dárkyně života) stojí muž, sokol z úvodní scény, představitel násilí a sobectví (u kongresmana spojený i s machismem). Tak Ana, jež vstřebala všechny mužm ublížené a ztýrané ženy snad za posledních 1 000 let, učiní (holubičí) gesto vzdoru za všechny ženy, které v ní našly útočiště a dodaly jí vlastní sílu a a sebevědomí. Film nabízí i řadu dalších otázek k zamyšlení, u kterého vás provází skvělý hudební doprovod a celkově chytlavá atmosféra. (02.04.2012)