Ta, která obrací noty
La Tourneuse de pages
The Page Turner
Režie:
Denis DercourtScénář:
Denis DercourtKamera:
Jérôme PeyrebruneHudba:
Jérôme LemonnierHrají:
Catherine Frot, Déborah François, Pascal Greggory, Clotilde Mollet, Christine Citti, Jacques Bonnaffé, André Marcon, Martine Chevallier, Frédéric Moulin (více)Obsahy(2)
Náhoda a arogance jí vzaly smysl života. Zbyla jí jen pomsta. Pro dvanáctiletou Melánii znamená hra na klavír smysl jejího života. Velmi pilně se připravuje na zkoušky na konzervatoř. Pravděpodobně by před komisí neselhala, kdyby předsedkyně, známá klavírní virtuózka, si při zkoušení nevyřizovala své osobní záležitosti a nevyvedla malou nezkušenou dívku ze soustředění. Rozhozená Melánie nedokáže zahrát skladbu tak, jak si ji nacvičila, a u zkoušek propadne. V tu chvíli ztratí smysl svého života. Po letech se Melánie opět setkává s klavírní virtuózkou, která je sice na vrcholu kariéry, ale psychicky velmi labilní. Melánie získá místo jako její asistentka. Nadešel čas pomsty. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (41)
Najít v dnešní době francouzský film, kde je vše zásadní řečeno mlčením, kdy v jednom pohledu je více citu, emocí i vášně než v milionu slov už není tak snadné jako za starých dobrých časů, ale přece, přece se občas takový film najde a když se najde, tak pak je to mazec. Originalita v detailech, mistrovské herecké výkony, zejména Deborah Francois mě utkvěla v hlavě a nevypadá to, že v brzké době udělá mé hlavičce pá pá. Hudba zde ještě více zvýraznila nevyřčený fakt, že nemusí být potřeba velkolepých reklamních kampaní a počítačových efektů, že může stačit upřimný pohled do lidské duše, aby se příběh stal silným, jedinečným a nezapomenutelným zážitkem. ()
Stačilo len krátke stretnutie Melánie s Ariane, ktoré v tej jej malej blonďavej hlavičke zasialo zrnko pomsty. Mala to výborne premyslené, ale mala aj poriadne šťastie, že všetko pekne klapalo a zapadlo do jej plánu. Páčilo sa mi to jednoduché, čisté spracovanie. Herecky tiež dobré a o muzike nemá cenu rozprávať ... klasika. ()
Tichá, klidná, milá, chladnokrevná. V tichém, klidném, milém a chladnokrevném filmu. Uklidňující klavírní hudba, barevně nevýrazná prostředí, mnoho slov, která nic neříkají, mnoho obrazů, ze kterých mnoho nevyčtete. Obracečka not je jako artový (female) revenge movie mimořádně uklidňující podívanou. Na slabých 90 minut obsahuje málo, maličko děje, ale jeho atmosféru vyvolává očekávání šokujícího tajemství. Konec je ovšem stejně nenápadně plíživý jako zbytek filmu, což je fajn. Líbila se mi Déborah François v hlavní roli šedé myšky, která navenek jenom obrací noty, ve skutečnosti mění životy. Někdy je podobná obracečka not, těch osudových, potřeba. 65% ()
Obyčejně podaný příběh s realistickými záběry ze života, nijak neokořeněné. Mohlo by to být kladem tohoto filmu, ale já přeci jen jsem trochu toho koření postrádala. Ovšem tematika velice zajímavá. Žena, co vám zkazí možnou kariéru klavíristky pouhým vyrušením u zkoušky a mstí se naprosto takticky s neuvěřitelným klidem, až by jí to člověk nevěřil. ()
Když se prosté přepínání programu v noci, kdy se vám nechce spát, překlene v nález příběhu, nad kterým přemýšlíte i nadcházející ráno a pořád vám nemůže dát pokoj. Film, u kterého tak nějak pořád nevíte, co nastane v příští chvíli, protože možnosti mají hlavní hrdinky nepřeberné. Znamenitý kousek se skvělou hudební linkou. Tak ráda bych dala plné hodnocení. Žel, něco tomu přeci jen chybí. Snad jsem se plně nevyrovnala s tím, že jsem si obě hlavní postavy, ženy, zamilovala, ale ani jedna z nich nedošla klidu, by právě naopak. P.S. Znamenitá, neuspěchaná kamera, skvěle vyvážený scénář a příjemná, promyšlená režie. ()
Reklama