Darjeeling s ručením omezeným

Zvednout se po skončení tohoto filmu z kina a vrátit se z báječně absurdního světa, plnýho barev, krásné hudby, rozloučit se s nejpodivnější, ale určitě i nejokouzlující trojicí filmových bratrů, nespatřit už tu překrásnou Indku jako průvodčí ve vlaku, nekochat se nádhernými záběry Indie, nesmát se nad bláznivýma situacema, jako že zabloudí vlak, nebavit se nad vynikajícímy dialogy a především přestat mít ve tváři připitomělý obličejový výraz zvaný "marihuanové absolutní štěstí ", zkátka opustit krásně ujetej svět mistra Andersona a vrátit se zpět do hnusně pravdivé reality, bylo pro mě víc bolestné, jak kopanec do koulí. (29.01.2008)

Wes Anderson nemluvit řečí mého kmene. Jeho takzvaná poetika se mi jeví prázdná, vypočítavá a banální, melancholické podtóny zanechávají kyanidovou pachuť a jestli tam bylo něco alespoň k pousmání, bravurně mi to uniklo. Utahaná hodina a půl (subjektivní vnímání času: cca 240 minut) barvotiskové nudy s jasnou dřendou těch správných rodinných hodnot. Třeštění nad páně režisérovou genialitou upřímně nerozumím, asi jsem málo hipster. Ode mne dostává Anderson jednoznačný Seal of Disapproval a jeho další filmové autoterapii se z Daleka vyhnu. (27.08.2013)

Wes tvrdí (pravděpodobně s nádechem ironie :), že se nechce opakovat, ale že k tomu vždycky nějak sklouzne. Kritika mu to neustále a čím dál lítěji omlacuje o hlavu. A já rád tvrdím: "Who gives a fuck?" Pokud mě pořád baví, pokud se u jeho filmů pořád od ucha k uchu usmívám (ano, jako debil :-), jestliže mě jeho infantilní (a přitom tak upřímné) vtípky po stodruhé rozesmějí a jestliže mě osobně zkrátka stále fascinuje, kterak tenhle vyzáblý stylista proplétá dojemné s komickým způsobem tak ohromně nevšedním a svojským a jestliže si na konci jeho filmů vždy připomenu, proč stojí za to dívat se na filmy... potom prostě odmítám nařčení z neoriginality už z prostého důvodu jeho irelevantnosti - pro začátek :) Jestli na něm je něco pravdy, bude se to týkat pojetí postav. Těmi jsou jako obvykle dobří, v zásadě rozumní lidé, které Wes představí jako bizardní, beznadějně trapné a směšné, aby nám je v pravou chvíli opět ukázal v polohách a situacích ze "skutečného" světa. Všichni tři Whitmanovic bratři takoví jsou - ve stejnou chvíli karikatury i skuteční lidé. Nejmladší Jack, nejmenší s nejmenším egem a největším knírem, snažící se stylizovat do role svobodného dobrodruha a milovníka. Prostřední Peter, apatický, pochybující a tichý, bez potřeby komukoli cokoli dokazovat v Darjeelingu pravděpodobně supluje obvyklou roli Billa Murrrayho (což je také naznačeno ve vtipném začátku). A Francis, můj nejoblíbenější Whitman, postava, snažící se za každou cenu stmelit mladší brášky ve fungující rodinu, i kdyby ho to stálo všechny peníze, vzhled, zdraví, (téměř) život, a (z důvodu že je to poměrně nesnesitelné hovado :) úctu a lásku samotných bratrů. Jo a ještě tohle - jestliže si po skončení kteréhokoli z filmů Wese Andersona (nejen jeho, samozřejmě :-) uvědomím, proč stojí za to dívat se na filmy, zamýšlím se taky nad tím, jak těžké jsou některé věci postihnutelné kritikou. A často si odpovím, že pramálo :-) Can we agree to that? Let's get some drink and smoke a cigarette. 90% (27.06.2008)

Wese Andersona mám celkem rád, nepatřím sice mezi jeho zaryté fanoušky, ale jeho tvorba mi nevadí. Andersonovy filmy jsou pro mě něco jako hamburger od McDonalda. Zasytí mě, zachutná mi, vím co od něj čekat a jeho pozření netrvá příliš dlouho na to, aby mě z něj začaly bolet žvýkací svaly, navíc se z něj nepřejím a klidně si jich můžu dát hned několik. S Darjeelingem je to to samé, spirituální train movie o sebenacházení s humorem, který sem odněkud jakoby zabloudil stejně, jako zabloudil samotný vlak (jediná scéna, která bude připadat vtipná i "obyčejným" divákům), který nenudí a uběhne strašně rychle. Já osobně bych bral vícero podobně pohodových filmů. (29.03.2009)

Nepatřím zrovna do tábora nekritických obdivovatelů zvláštního stylu Wese Andersona, ani kultovní Život pod vodou mě nijak zvlášť (kromě výtvarné geniality) neuchvátil. Stejně to platí o tomto filmu, byl by naprosto skvělý, kdyby tam ti 3 hoši nebyli, nebo alespoň kdyby nemluvili( patrně to jsou nějaké dialogy ze života pana režiséra, jejichž smysl mě naprosto uniká) a pak bych si klidně i víckrát pustila tu krásu z Indie nebo jakoby z Indie. To nádherné výtvarné dílko, ten kouzelný vláček je opět naprosto geniální a za tu jinak ztrátu času to za zhlédnutí rozhodně stojí. (07.08.2008)