Všechny polohy lásky

A protože jsem strašně chytrej kluk ( *prásk ho!*), nechal jsem si Azuloscurocasinegro až na noční zkouknutí. Proč? No, protože příběhy o nesplněných snech potřebují mít větší komfort, než "ostatní" filmy s tématikou: šnek se naučil ugrofinsky a teď vyučuje na UK, například. Quim Gutiérrez hrající Jorgeho mi do značné míry připomínal mě. A to je potom snadný vklouznout do filmu, když se s někým ztotožníte. Ten kluk chtěl, nedostal, brečel, ale vstal a dupnul si. Sice jeho budoucnost není nijak valná, ale alepoň je s člověkem, kterého miluje ze všeho nejvíc. To sledování přerodu z uťápnutýho vratnýho v chlapa s názorem a životním postojem, je moc pěkný a dodává sledujícímu divákovi (který momentálně hledá svůj dech po zemi) náladu měnit svět. Arévalův svět není místo pro snílky, tady platí: přežije nejsilnější. Film si brousí drápky i do komedianství (naštěstí je ve snasitelné míře a vkusně použit), ale pořád převládá takový to- ?????. Které ve spojení s dokonalou atmosférou, vytváří dílo, který nezapomenete (což neplatí u toho šneka+UK). Silný 4 a půlky a chci to vidět znovu.... (05.03.2009)

Zajímavé, jak to ve španělském vězeňství chodí, překvapily mě ty smíšené kroužky nebo schůzky. Kontroverzní ve smyslu kupčení s těhotenstvím. Ale šlo o jediné východisko, jak uniknout šikaně. Partnerské vztahy doznaly naprosté hromobití a vlnobití, které napomohlo vyříkání si pravdy. I coming out se tam vlezl. Hlavní hrdina byl přemýšlivý a obětavý v péči o nemocného otce. Obdivuju, že v tak mladém věku se vzdal své kariéry a pracoval pod svou úroveň. Jeho role měla vliv na všechny zúčastněné. Pěkně zahrané. Bratři si nebyli podobní vůbec v ničem. (29.10.2010)

Po dvou letech od natočení ten film musel být mnohem aktuálnější. Upřímné a možná až moc skromné drama o těch, co hledají štěstí, a najdou ho tam, kde by vůbec nečekali, že bude, třeba v kriminále nebo v miniaturním kanclu vrátného. Úsměvná dějová linka Israela a jeho otce příběh odlehčuje, stejně jako ironie osudu Jorgeho bratra. Minimalistické, ale pořád s tím neodolatelným španělským espritem, který se blbě popisuje, který se musí vidět. (09.09.2013)

Tak nevím. Je to jeden z těch filmů, kde jsou dlouhé pohledy, jeden hudební motiv, který se prolíná celým filmem, pár méně či více sympatických postav, nějaké téma, většinou se sociálním přesahem, žádné velké drama, resp. dramata jsou to velká, ale zobrazena a řešena tak nějak jako by v pozadí, poskládána vedle sebe jako fotky v albu. Žádný velký křik, žádné vypjaté scény, kdy herec různým způsobem křiví obličej, divoce gestikuluje a hraje celým tělem - už jsem si vzpomněla, snad se tomu říká komorní drama. Je ze Španělska, to by měla být záruka kvality. Nemůžu říct, že by mne to nebavilo, ale nadprůměrné mi to nepřišlo. Možná to ale docením za čas a pak třeba i o hvězdičku zvednu. (19.12.2010)

Chvílemi jsem si připadal, že sleduji něco od Almodóvara, ale vedle něho jsou Všechny polohy lásky přeci jen trochu více plytkou záležitostí. Tato vztahová mozaika osciluje mezi multipersonálními dramaty Alejandra Gonzálese Inárritu a lehce zvrácenou poetikou Almodóvarových děl a rozhodně se jedná o to kvalitnější ze zajímavé španělské produkce. Ačkoliv se (především) jedná o vztahové drama, vyskytuje se zde nemalé množství kvalitních komických prvků, které dokážou celou podívanou v pravou chvíli oživit. Kvalita všech mikropříběhů je kolísavá, avšak i těch pár hlušších míst vždy podrží skvělí herci. Všechny polohy lásky nejsou perlou španělské kinematografie, je to „pouze“ velmi dobrý film, který by mohl být trochu více osobitý, aby dosáhl kvalit tvorby slavných španělských auteurů. 80% (15.06.2010)