Ty, který žiješ

Zdají se vám sny, ve kterých se navzdory vypouštěným nesmyslům a idiotskému chování každý tváří totálně důležitě a vše, co se v nich odehraje, byť by to byly sebevětší pitomosti, proběhne zcela přirozeně a nikdo se ničemu nediví, včetně vás samotných? Tak podobné povahy je i tenhle film - jako bláznivý sen nebo libovolný dokument od Ulricha Seidla, mě ještě napadá... :-) Konečně, právě sny samotné zde dostávají svůj prostor a já nestačím žasnout nad nápadem přenést jejich absurdno na plátno, navíc s takovou lehkostí a vtipem, jako v Du levande. Nic, půjdu spát, zítra je taky den... a ať se mi něco hezkého zdá... třeba od Roye Anderssona. (24.11.2014)

Slepenec čistě ironických humoresek. Dobrá parafráze na dnešní notně pompézní společnost, leč snímek dohromady nedává vůbec žádný smysl a nemá žádnou kostru. Asi to byl Anderssonův cíl, ale jeho velice podivný snímek je opravdu nad mé divácké chápání. Originalitě se ale zvláště ve filmu meze nekladou... (28.11.2009)

Ach, tí horkokrvní Švédi ! Hneď sa rozpália. A človek pritom ani nič nespozoruje... Proste Dychovka, taká čo som nezažil od pradávnych Formanových začiatkov. K tomu maximum významu a vtipu v tých najúspornejších záberoch, strih raz za 5 minút, ale geniálny, pohyb kamery raz za film, no famózny a filmový efekt raz za hodinu, odrovnávajúci. Primitívne jednoduchá náplň obrazu, ale objemná tak, že sa do nej vmestí zásluhou presného zvukového kontrapunktu ešte aj ďalší príbeh, odhalenie vnútra či doplnenie skutočnosti. Akoby z filmovej učebnice, montáž poskladaná jednoducho ako domino, ale schopná na viacerých úrovniach odhaliť prepojené a svojské spoločenstvo na viacerých úrovniach aj neskutočne temným humorom vyjaviť pravdy o živote. Ak to človek nečaká, príde k nemu TY, KTORÝ ŽIJEŠ ako tichá nálož, prostá i prekvapujúca ako aktovka školáka. Najradšej by som to pustil Woodymu Allenovi... a mnohým ďalším... (17.01.2013)

Tenhle styl absurdního humoru ne že bych neměl rád, ale prostě se musí umět. Tady mi přišlo, že autor měl zajímavý nápad, ale na celovečerák to nebylo a není. Postavy, které v této koláži potkáme, se nikam nevyvíjejí, v podstatě jen glosují situaci kolem sebe, každý po své, ale nikam se nepohnou. Chápu to jak satiru na - dříve se říkalo na maloměšťácký způsob života, dnes by se řeklo naše zaprděné stereotypy, kdy nejsme štonc vstát a udělat něco, co nás baví, a tak se furt dokola patláme v těch samých sra.čkách a litujeme se nebo říkáme, že nás nikdo nemá rád, a chtěli bychom někam pryč, ale nic pro to neuděláme, a i kdybychom byli někde pryč, litovali bychom se stejně, protože je to celé o nás samotných a pocitech v nás. Děláme si to zkrátka často jen a jen my sami, to, nač nadáváme. A pak už může být pozdě. Myšlenka je skvělá, ale popravdě mne tenhle humor trapnosti, stále opakovaný dokola po celých 90 minut, posléze už jen ubíjel. (12.01.2020)

Mistrovsky vyvážené tragicko - komické dílo, sestávající z různorodých epizod se stejným jmenovatelem a skvostných scén a záběrů. I v případě že se na plátně zrovna nic podstatného neděje, nelze než se kochat po filmařské stránce naprosto brilantními záběry. Záverečná sekvence smete celé předešlé lidské pidižvení z povrchu zemského. Obří formace letadel plujících nad městem ostře kontrastující s bezstarostnou melodií pro mě osobně znamená jednu z nejzásadnějších a nejvíce mrazivých scén v dějinách kinematografie. (21.03.2008)