Kurz negativního myšlení

Parádní nenápadný norský filmeček se spoustou černého humoru, který já tolik ráda :8) Postava Geirra byla fakt skvěle napsaná - Johnny Cash & Lovec jelenů - takovýho maníka musí divák zákonitě milovat. Ale i ostatní charaktery skvěle zapadají do mozaiky příběhu o léčbě optimismem :-) No, úplně nejlepší byla ta psychoterapeutka - něco takovýho by mi taky skutečně nesmělo přes práh :-) (13.01.2008)

No, čekal jsem asi něco jiného, nejspíš Inside I'm Dancing v trochu veselejším hávu. Zdejší černočerný humor mi připadal spíš jako vygradovaný cynismus a popravdě řečeno, nenašel jsem ve filmu moc věcí k zasmání. Spíš to na mě působilo jako syrové, nepříjemné, krutopřísně upřímné absurdní drama, ve kterém nebylo o vyhrocené situace nouze. Kurz negativního myšlení stojí především na výborných hercích a perfektně vykreslených charakterech, které se postupně vybarvují v celé své "kráse", až mi bylo tak z půlky osazenstva solidně na blití. Pak taky musím pochválit hudbu, moc se mi líbila. Škoda jen, že příběh samotný mě až tolik nezaujal a konec byl na můj vkus moc smířlivý, jinak bych nejspíš filmu přiklepl vyšší hodnocení. (01.11.2010)

Nezasmial som sa, ako by sa patrilo na komédiu, aj keď čiernu. Nenašiel som nič, čo by som obdivoval na Kurze z filmového hľadiska. Námet nie je nový a spracovanie neprekypuje originalitou. Vlastne ma na celom filme zaujalo iba hľadanie riešení problému: my a oni. Paraplegici (a nielen oni) by chceli, aby sa na nich hľadelo, ako na bežných ľudí neuvedomujúc si, že existujúce obmedzenia sa nedajú prehliadať. A svojím partnerom, ktorí majú na výber z dvoch zlých možností, ich situáciu často neuľahčujú, ale komplikujú. (28.02.2011)

Začátek vypadal vážně slibně! parta handicapovaných životních ztroskotanců umně zmanipulována vymletou náčelnicí psychohovnologického kurzu na vymývání mozků pozitivníma kecama se vydává na terapeutické sezení k jakémusi nerudnému bimbasovi mrtvému na spodek. To samo o sobě smrdí výborným námětem, když je bimbas docela slušně utopenej v depkách a hodlá celou tu sebranku ukázkově poslat do piče. Náčelnice hýří optimismem, neustále rozdává poučná hesla typu: nesoustřeďte se na problém, ale na řešení ( což jsou samozřejmě vynikající poučky hodné vepsání na transparent, pokud nemáte tu kurevskou smůlu, že řídíte vozejk pusou, protože kromě hlavy je komplet celý tělo v hajzlu..) Ještě i u depkujícího chasníka v baráku je to docela nadrcená tragikomedie. Náčelnice zkouší prorazit svým pozitivně napřesdržku laděným mentorováním totálně laxní a negativismem zocelenou stěnu někoho, kdo se prostě odmítá bavit o "řešení" s tím, kdo nemůže vědět, jak se ve skutečnosti cítíte, ale neváhá vám vysvtětlovat, jak byste se cítit měli. No a to je vlastně celé, protože někde tam se to zadrhlo. Potenciál té cynické předehry byl následně jaksi rozmělněn v divadelní konverzačce ostatních postav, které se taky nakonec probraly ze svého růžovopozitivního opojení do reality s nápisem: sem totálně v hajzlu, ale seru na vás! takže si o tom svém hajzlu navzájem povykládaly, trochu se u toho zlily a zkouřily, čímž jsme prosvištěly k poněkud odfláklému konci plnému svorné spokojenosti, jak si vlastně tímhle zážitkem celou tu existenci trochu ulehčily. Což mi přijde tedy značně zjednodušené, ale protože tomu severskému sobovi došel dech už někde v půlce, nijak ten odfláklý závěr nevyčítám. Rozhodně si myslím, že to téma mohlo zahýbat emocemi mnohem víc. Takhle jsem vypustila nejen jména všech těch postav už u závěrečných titulků . (01.05.2012)

Breien si teda naložil na ramená hodne ťažké bremeno. Na docenenie podobných filmov treba mať asi tú správnu náladu a empatiu držať bokom, čo sa mne nepodarilo. Všetko mi sadlo, akurát scény, ktoré mali byť vtipné prišli nevkusné a naopak. Možno nabudúce. Mimochodom herci boli vynikajúci. 65%. (04.01.2010)