Rin Tin Tin

Rin Tin Tin je upgradovaná verze komisaře Rexe, s tím rozdílem, že Rex byl věrohodný psí hrdina, kdežto Rin Tin Tin super hrdina. Asi Sárinku nějak špatně učím. Místo "dej pac" by měla umět salutovat. Močit místo po celé zahradě, by měla do hrnečku. Kam se hrabe "přines klacíček“, když se mnou může hrát poker a v hospodě mi může dělat taky společnost, psi jsou očividně hrozní alkoholici :-) A ještě bych chtěla vzkázat majiteli Rin Tin Tina. Všimla jsem si, že během filmu mu ošklivě slzela očíčka. Se Sárou jsme měli podobný problém, ale oční kapky Ophthalmo-Everal ji pomohli. Zkuste to ;-) Takže sečteno podtrženo, film mi udělal ze života chaos. Zjistila jsem, že svoji fenku učím asi podle starých zákonů, že nejkrásnější chlap ve filmu byl modrooký sirotek (SPOILER nakonec se ukázalo, že sirotek není KONEC SPOILERU) a že i z nepřátel, můžou být přátelé (není to divné? :o) Film je milý, ale i na vlčákooomilku moc přehnaný. Nedělejte z tak krásných a chytrých stvoření cirkusovou atrakci. Jinak budu kousat! (27.01.2010)

Nejblíže jsem přišel do styku se sousedovic hafanem, takže toho o psech moc nevím, taky jsem neviděl žádný z původních filmů o Rin Tin Tinovi (ale zato jsem viděl jeho oficiální stránky, kde doteď prodávají jeho potomky, takže máte-li zbytečných pár tisíc dolarů a hodně štěstí...), takže hodnotím pouze z hlediska poučeného filmového nadšence. Některé momenty jsou nelogické a přitažené, nejvíce ovšem tahají za oči letecké scény na digitálním pozadí. Film hojně využívá zpomalování (když pejsan jedná moc rychle) a zrychlování (hlavně pro komický efekt - část scén s kuchařem) záběrů, některých Rin Tin Tinových kousků se dosahuje převíjením pásu tam a zase zpátky. Momenty, ve kterých hafan nasává a troubí (ze zadku i z trumpety, kdy dokonce vyloudí trylek pro vojenský nástup), raději přeskočím a zmíním se ještě o hezké kameře a měkce nasvíceném obrazu, který i přes dobové zasazení snímku v první světové válce působí velice mile. Trochu mě zklamalo, že film končil odjezdem do Ameriky a inzerovanou kariéru v Hollywoodu odbude pouze titulkem, ale holt asi nemůžu chtít všechno - jinak by to ale byla sebereflexe hollywoodské historie par excelence - ale díky aspoň za tu grotesku. PS, nasere pejskomily, když řeknu, že podle závěrečných titulků na filmu spolupracovali i čeští chovatelé?:) (02.05.2010)

bohužel musím souhlasit s numanem...jestliže je to podle pravdy, proč to taky nebylo natočeno normálně, ale jako hloupá komedie či pohádka pro děti? salutující či brečící pes je na mě trošku moc..mohlo to být mnohem lepší..máme dva NO a mám tu rasu moc ráda, tak za krásné pejsky dvě hvězdičky..škoda no (11.02.2009)

Pokud by představitel Rin Tin Tina byl skutečně tak geniální, jak ho trikově upravili filmaři, pak by si přečetl scénář a a.) by ho rozkousal, b.) by vysvětlil filmařům, že je to dost laciná komedie, c.) oželel by honorář a v takové přihlouplé slátanině by nehrál... Filmy o psech mám rád, a pokud jsou vycvičení psi použiti účelně a do příběhu zadnou jako třeba v seriálu Komisař Rex, pak se rád podívám. Ale novodobý Rin Tin Tin, to je snůška laciných vtipů, v nichž čtyřnohý hrdina prdí, krká, pije alkohol a až v poslední řadě jen tak mimochodem zachraňuje. Rámec války nevyužit, největšími protivníky jsou americký důstojník a francouzský kuchař. Navíc nehraje ani čas. Rin Tin Tin se narodil někdy na sklonku roku 1917 a do konce války těžko mohl zvládnout takový výcvik, jaký ukazovali. Za zvířecího hrdinu jedna *. Jen doufám, že se mi poštěstí vidět film, ve kterém hrál skutečný Rin Tin Tin, nebo někdo natočí jeho životopis, ale nebude dělat z diváků hlupáky jako autoři tohoto příběhu, kteří z Rin Tin Tina udělali i karbaníka... (13.07.2009)

Čekal jsem sentimentální rodinnou s*ajdu s pejskem, ale tahle válečná groteska s humorem typu "jé von upad...jé, von prdí...jé, von mu načůral do hrnku..." veškerá moje očekávání daleko překonala. Zasmál jsem se až v momentě, kdy jsem si v oficiálním textu distributora přečetl, že to je "skutečný příběh o legendárním německém ovčákovi....". Milí přátelé i nepřátelé, takového psa bych skutečně chtěl poznat. Napovídá při kartách, elegantně salutuje vykloubenou tlapou a když je páníčkův život v nebezpečí, koulí se mu po čenichu slzy jak hrachy. Vskutku pozoruhodný kříženec nejhorších francouzských komedií ze 70. let, amerických řachand typu Policejní akademie a komunistických televizních přestávkových trháků "Hrající si koťata" a "Hrající si štěňata". Jedna hvězdička proto, že psi za to nemůžou. (19.05.2008)