Režie:
Ljuba VáclavováKamera:
Josef NekvasilHudba:
Jiří VáclavHrají:
Václav CílekVOD (1)
Obsahy(1)
Při putování malebnou českou krajinou objevíme spousty cest lemovaných stromy. Aleje a stromořadí vysazovali naši předkové z různých důvodů. Proč lidé vlastně vkládali tolik energie do výsadby alejí a údržby stromů? A jsou dneska tyto aleje vůbec užitečné, nejsou přežitkem v dnešní moderní době? Vypravme se tedy s průvodcem Václavem Cilkem krajinou a odpovězme si pak sami na tyto otázky. Cestou se potkáme s fotografkou Hanou Rysovou, jejíž láskou je fotografování stromů, se zahradními architekty Markétou Veličkovou a Petrem Veličkou, s ekologem Jiřím Klimešem a s mnoha alejemi, které tvoří monumentální chodby se stromy, kvůli kterým stojí zato zdvihnout hlavu k nebi. Pořad natočila režisérka Ljuba Václavová s kameramanem Josefem Nekvasilem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Poměrně informativní, ovšem asi příliš rychlé, proto snímek musí vsázet spíše na svoje vizuální a duchovní vlastnosti. Ty vizuální nejsou až tolik přesvědčivé na to, co by si člověk od takto přitažlivého tématu sliboval. Avšak jistý náznak spirituality, kterou v sobě podivuhodný fenomén vertikálně horizontálních dominant a stálic naší kulturní krajiny nese, tu je, takže asi vesměs pozitivní hodnocení. ()
Jejda mane, přestřihávat z jednoho kraje do jiného, z jednoho řečníka na dalšího, aniž by tam byla popiska, kdo to je a konkrétně jmenován objekt, který v obraze vidíme?! Tohle mne vždy spíše rozčílí. Jinak téma velmi zajímavé, které si jistě pozornost zaslouží, ale ne zrovna tímto způsobem. Někteří mluvili věcně, jiní pouze pateticky - bohužel nebylo jasné, kdo byl kdo. Nicméně, pár střípků faktů se z tohoto pořadu dalo získat. ()
Milý dokument. V době natočení dokumentu jsem ovocné i neovocné aleje sázel na víkendovkách Hnutí Brontosaurus, ()
Škoda, že to bylo celé takové jakoby moc stručné. Jinak ale velmi dobrý dokument. ()
Všimli jste si, jak povznášející pocit je projíždět vzrostlou kaštanovou alejí a po několik kilometrů nad sebou vnímat majestátní klenbu přírodního tunelu? Kdo by neznal tak typický rys české krajiny, jakým je silnička mezi poli na protějším kopci, lemovaná alejí ovocných stromů? A kdo kdy slyšel o zákonu z roku 1884, který stanovil, že nad každou říšskou silnicí musí být vysázena alej? Dnes žijeme sice ve větším luxusu a nadbytku, ale naše hodnoty se často posouvají — ostatně už nemusíme brát v potaz pohodlí koní na cestách či obživu vojáků, vracejících se na podzim od posádek do vzdálených domovů. Snad bychom si ale mohli dovolit více dbát o své duchovní zdraví a také uchovávat alespoň to lepší z dědictví po předcích. Aleje jako součást naší krajiny jsou kratičký, proto i (snad až příliš) stručný dokument zaměřený spíše emotivně. Pro pokorného návštěvníka krajiny je to rozhodně velmi příjemná záležitost — navzdory přítomnému varování, že budeme-li se o svou krajinu starat způsobem, jakým tak činíme, může se stát, že nám z její staré známé podoby, jíž jsme do značné míry ovlivněni, mnoho nezbude. Dokument je také nutností pro zanícené čtenáře knih geologa a publicisty Václava Cílka. Jejich odpůrce naopak může upokojit, že cílkovská krajinářská poetika a duchovno jsou zde prezentovány v civilní podobě. Doporučuji. ()
Miluju aleje a pana doktora :-) ()
Nižší hodnocení kvůli hudbě, která působila spíš rušivě a lezla mi na nervy. Méně by v tomto případě bylo více ... ()
strašně se mi to líbilo ... mohlo to být jako seriál spojeno s tím o starých cestách a dal bych i pět hvězdiček.... ()
Reklama