Zkalená krev

Typicky studený příběh ze severu, kde se nám před očima rozpadá jedno do té doby perfektní manželství. No, když "otec" zjistí, že není biologickým otcem "svého" desetiletého syna, vznikne chaos zřejmě v každém manželství. Sympatičtí herci zachraňovali utahaný, i když naprosto věrohodný děj, ale mnou tolik vyhledávaná severská depka si mě tentokrát nenašla. (22.12.2015)

Pétur, těhotná manželka Asta i desetiletý synek žijí šťastně a těší se na nového potomka. Jejich život se však zhroutí v okamžiku, kdy se víceméně náhodným vyšetřením krevní skupiny jejich syna zjistí, že Pétur nemůže být jeho biologický otec. Nikdo neví, jak se se situací vypořádat, jak o ní mluvit či mlčet a jak unést tíhu poodhalené pravdy. Silný příběh bez citového vydírání diváka. (11.07.2008)

Představte si, že máte rodinu, práci, zázemí, jistotu. Váš syn má náhlé zdravotní komplikace a vy se mu snažíte pomoct. Místo toho se však v nemocnici dovídáte, že zřejmě nejste jeho otcem... A co teď? Jak naložit s tak bolestivým zjištěním? Urazit se, odejít, přehodnotit priority, překonat to? Každý si asi řekne: no a co, že není biologickým otcem, vždyť ho celý život vychovával, staral se o něj, viděl se v něm... je to přece táta! Ale stejně tam vzadu kouše poraněné ego, zraněná duše, dotčené Já. A i když víte, že dítě za to nemůže, musíte bojovat sám se sebou... Blóðbönd zachycuje příběh muže, kterému se náhle zbortí jeho iluze... sám neví, jak se s tím vypořádat, hledá útěchu (nebo útěk?) a bloumá (nebo se ztrácí?) v tom, čemu se říká život. Nevyzpytatelný, neplánovaný, neustále překvapující život. Naráží do osudu a pohlíží do svého odrazu. Islandský snímek pluje pomalu, zato ale hluboce. Uvěřitelné, syrové, drásající. (06.03.2009)

Tradične výborne zahraná severská vzťahová dráma. Len ťažko sa dá predstaviť tak ťaživá životná situácia, ktorú v tomto snímku zažíva Péture - oklamaný manžel, ktorý náhodou príde na to, že syn nie je jeho. Na rozdiel od ostatných však najväčšiu slabinu filmu vidím v nereálnosti riešenia takejto situácie. Miesto toho, aby si hlavný hrdina aj s manželkou spolu sadli a vec prediskutovali, sa urazí, odíde z domu a hneď aj vhupne do ďalšieho vzťahu. Každý by sa asi urazil, ale časom by na všetkých prišlo nutkanie si veľa otázok vysvetliť, hlavne o tom, kto je skutočným otcom napríklad. Tu ale nie, vlastne snímok sa končí tak nemastne-neslane a človek na konci nie je o nič múdrejší ako na začiatku. Jediná vec, na ktorú Pétur prišiel je, že vzťah k synovi je silnejší, ako si možno spočiatku myslel, to však nie je nič objavné, ale úplne prirodzené. Preto takýto vážny problém riešiť bez konverzácie sa mi zdá ako totálna hlúposť, to tu veľmi chýbalo. Tiež dramatičnosť niektorých scén mohla byť výraznejšia. Inak spokojnosť. Silný priemer. 65/100 (27.11.2014)

Ačkoliv jsem se ne ve všech ohledech ztotožnila s jednáním hlavních protagonistů, celý film je tak reálný a výkony herců tak civilní, že nelze než smeknout před čistou filmařinou. Opět položím tu samou otázku, kterou si pokládám s každým skandinávským filmem - jak to ti skandinávci dělají, že točí psychologické filmy takové, jaký je sám život. Bez příkras. Bez stylizací... (30.05.2010)