Zkalená krev

Ásgeirssonův snímek funguje ve své obyčejnosti natolik dobře, že si vystačí i bez snahy situaci uměle vyhrotit tragickým patosem. Jeho hlavní síla tkví právě a jen v dokonale odpozorovaných situacích a také v tom, že diváka nutí interpretovat a číst ve tvářích i činech postav. Střízlivost a filmařská uměřenost může pro někoho hraničit s nestravitelností. Je však bez debat, že záměr natočit komorní, uvěřitelné a skrz naskrz všední rodinné drama vyšel Árni Asgeirssonovi téměř dokonale – a to včetně finále, které za zdánlivým happy endem zanechává pachuť nezacelitelné trhliny. Jako by ho psal sám život. (24.07.2010)

Pétur, těhotná manželka Asta i desetiletý synek žijí šťastně a těší se na nového potomka. Jejich život se však zhroutí v okamžiku, kdy se víceméně náhodným vyšetřením krevní skupiny jejich syna zjistí, že Pétur nemůže být jeho biologický otec. Nikdo neví, jak se se situací vypořádat, jak o ní mluvit či mlčet a jak unést tíhu poodhalené pravdy. Silný příběh bez citového vydírání diváka. (11.07.2008)

Kdykoliv kdekoliv zahlédnu v televizi Islandskou produkci, ihned okamžitě a nepředvídatelně zbystřím natolik, abych si takovýto film dokázal užít na minimálně stodvacet procent, protože Island a jeho mystičnost mě pohltila natolik, že všecko z té země prostě musí zákonitostně být dobré i když i výjimky se najdou, přičemž Zkalená krev to rozhodně nebude. Ta se výborným způsobem zaobírá psychologií postav, které ve filmu hrají, zaobírá se hlavně tím, protože příběh je vlastně o vztahu jako takovém a sleduje co se děje, když muž má pokrk rodiny, začne mu hrabat, začne se rodině vzdalovat, začne si užívat. Je to pojato tak nějak normálně a přitom hluboce a zajímavě. Rozhodně jsem se u filmu dobře bavil i když na plný počet to určitě nemá. Příběh je totiž jen hra jednoho ze vztahů a hlavně dokazuje proč je Island jednou ze zemí která se nachází na topce v počtu sebevražd za rok. Zkalená krev zabaví, poučí a hlavně zaujme a to je to hlavní a důležité stanovisko, proč právě tento film vidět. (13.07.2008)

Výborné vztahové drama, kde na konci víte asi tolik co na začátku. Možná bych dodala, ža to byla taková psychologická sonda do jednoho manželství, kteří se museli postavit tváří v tvář jedné velmi nepříjemné situaci. Zde vynikl pro mě zatím ne moc známý herec Hilmir..... v roli Petura. Oba manželé se s touto situací snažili každý nějakým způsobem vypořádat, ale jak to většinou v životě bývá, tak ne zrovna nejlíp. Proč řešit věci jednoduše, hlavně dobrou vzájemnou komunikací, když to jde složitě s přibalujícími se dalšími problémy. Závěrečná scéna sedícího otce se synem na schodech to jen potvrzuje. Je to jeden ze snímků, kterým bez větších problémů s přehledem uvěříte. (18.11.2014)

Tradične výborne zahraná severská vzťahová dráma. Len ťažko sa dá predstaviť tak ťaživá životná situácia, ktorú v tomto snímku zažíva Péture - oklamaný manžel, ktorý náhodou príde na to, že syn nie je jeho. Na rozdiel od ostatných však najväčšiu slabinu filmu vidím v nereálnosti riešenia takejto situácie. Miesto toho, aby si hlavný hrdina aj s manželkou spolu sadli a vec prediskutovali, sa urazí, odíde z domu a hneď aj vhupne do ďalšieho vzťahu. Každý by sa asi urazil, ale časom by na všetkých prišlo nutkanie si veľa otázok vysvetliť, hlavne o tom, kto je skutočným otcom napríklad. Tu ale nie, vlastne snímok sa končí tak nemastne-neslane a človek na konci nie je o nič múdrejší ako na začiatku. Jediná vec, na ktorú Pétur prišiel je, že vzťah k synovi je silnejší, ako si možno spočiatku myslel, to však nie je nič objavné, ale úplne prirodzené. Preto takýto vážny problém riešiť bez konverzácie sa mi zdá ako totálna hlúposť, to tu veľmi chýbalo. Tiež dramatičnosť niektorých scén mohla byť výraznejšia. Inak spokojnosť. Silný priemer. 65/100 (27.11.2014)