Mlčení Lorny

Přece jen mi ta základní plán scénáře filmu - skrývání emocí - přijde trochu na efekt. Je rozdíl mezi lidmi, kteří emoce nemají - Fabio či Sokol, a lidmi, kteří emoce skrývají za masku netečnosti - Lorna. A pak jsou lidé, kteří si o emoce těch druhých hlasitě říkají - Claudy. A právě vědomí, že Claudy měl možná jediný sílu se ze začarovaného kruhu dostat (ovšem to už se nikdy nikdo nedoví), uvolní v Lorně něco do pohybu. Bohužel film sám by mohl být o dost kratší, protože ty dlouhé záběry na mlčící Lornu sedící v autě a skrývající emoce přece jen pokouší trpělivost diváka. (04.03.2012)

Film, který kdyby měl ještě pár minut navíc, tak by mi to vůbec nevadilo, protože bych se o postavách chtěla dozvědět ještě mnohem více. Herecké kreace představitelů Lorny a Claudyho vyčerpaly na tak malém prostoru tolik různých charakterových poloh a tak intimně zahraných, že mohu jim a bratrům Dardenneovým opět jen než zatleskat za další filmový zážitek. (17.04.2011)

Zvláštní film. Lorna slouží albánské mafii jako profesionální snoubenka. Peníze pečlivě ukládá na účet, aby si jednou mohla se svým milým otevřít bar. Film je o tom, co takový život obnáší a jak těžké je dostat se ze začarovaného kruhu ven. Zpočátku vypadal nenápadně, ale nemohla jsem odtrhnout oči od obrazovky. Konec nic nepokazil, naopak. (05.12.2014)

Hodně zajímavý film, na Albánku je ale Lorna až moc vyjjímečná a schopná, i ta super francouzština není rozhodně obvyklá. Ale ten divný konec, nejradši bych si "dala" na závěr happy end, ale i realistické tragické zakončení by mi bylo milejší, než nejistota v chatrči (chvilková než dorazí policie se psy...) (02.04.2009)

Stále stejní, a přitom tak noví Dardennové, či tak noví, ale přitom stále stejní Dardennové? Těžko říct, protože nezáleží ani tak na tom, nakolik jste obeznámeni s tvorbou oblíbenců v Cannes, kteří si "odtud" odnesli Zlatou palmu za ROSSETU a DÍTĚ, ale jestli přijmete zlom v druhé polovině. Jejich pozorovatelský odstup, známý ze SLIBU či SYNA, se zde postupně promění ve vyprávění z pohledu hlavní ženské postavy, jejíž psychické stránce se uzpůsobuje eliptické vyprávění a i míra informací a způsob jejich dávkování je závislý na ní. Zájem o lidi žijící na okraji společnosti, kteří se zapletou se zločinem (nelegální přistěhovalectví - SLIB, předčasná dospělost a zodpovědnost za druhé, např. za na drogách závislou matku - ROSSETA , SYN - vyrovnání se s minulostí: vražda, zbavení se novorozence kvůli obživě - DÍTĚ), zůstává, stejně tak poukázání na vazbu mezi nimi a státními institucemi. Na leitmotiv - smíření se se svým svědomím prostřednictvím pokání - prostupující celým dílem belgických bratří je ale nahlíženo v druhé polovině až nábožensky a ústřední postava, přestože ji zůstává naděje na záchranu, není schopna čelit svému čini, vyrovnat se s ním, čímž se odřizuje od společnosti. Od Bressona k Buňuelovi aneb deprese z represe. (20.03.2009)