V kleci

Nemám nejmenší ponětí jak to chodí v ženských věznících s malými dětmi u nás, natož v zemích pro mě tak vzdálených. Jestli se ta situace nezměnila, jako že asi ne, tak hluboce lituji těch malých dětí, které v takovém prostředí musí po určitou dobu být. Z mnoha statistik vyplývá, že i když se to zdá nemožné, tak prostředí a vše, co je s ním spojené dokáže ovlivnit povahu osobnosti jako dospělého jedince. Musím uznat, že atmosféra vězení s jejich svěřenkyněmi byla velmi uvěřitelná, ponurá a Julii hrála Martina Gusman opravdu velmi dobře. Její rozhořčení v těch nejkritičtějších situacích ve vězení zahrála opravdu přesvědčivě. Osobně bych přivítala víc informací z jejího života před uvězněním, protože pro utvoření si nějakého ucelenějšího obrázku o ní a případné empatie vůči ní, bylo zoufale málo. A to málo co nám Pablo předložil, vedlo zřejmě k ambivalentním pocitům vůči její postavě a to je škoda. (02.07.2014)

Jako hra s žánrem "ženy ve vězení" je Leonera geniální. Obsahuje všechny povinné žánrové ingredience (pohledná hrdinka, scény ze sprchy, kočkování vězeňkyň, lesbické scény, vzpoura, útěk), ale proměňuje je v duchu realismu a především pak jednou zásadní věcí: hrdinka je těhotná a sedí tedy v bloku pro matky, kde ženy vychovávají své děti až do čtyř let věku. Voyeurský modus typický pro klasické filmy z ženských věznic se proměňuje právě tím, že hrdinka je viditelně "zbouchnutá" a tedy už nefiguruje jako erotický objekt. Díky tomu (a dalším motivům) se film rozvíjí jako poutavé drama, které pokračuje i po narození syna. (11.08.2008)

Ostražitá jsem začala být už v prvních minutách stopáže a dodnes opravdu nechápu, že když se probudíte v bytě plném krve, celá zakrvácená a na zakrváceném polštáři, dojedete do práce a tam až si na prstech všimnete, že něco rozhodně není úplně tak, jak má. Pak už vše bylo z mého pohledu v pořádku, hlavní hrdinka budí ty správné emoce, člověk se až vžije do Juliiných mateřských pocitů a společně s ní nenávidí muže, který se na ni snaží shodit vinu, i její matku, která dceři odvede jedinou naději v její beznaději - syna. Celé prostředí, reakce i dialogy působí velmi autenticky, na čemž má nemalou zásluhu právě představitelka hlavní role Martina Gusman. (11.07.2008)

Získal jsem pocit, že Leonera by mohla být taková argentinská "odpověď" na Neznámou. Ke svému vlastnímu překvapení jsem se vlastně docela i trefil. Jen kdyby ta hlavní hrdinka nebyla tak úděsně nesympatický kus skotu (pardon, ale to jinak nelze vyjádřit). Čímž vůbec neříkám, že bych před výkonem Martiny Gusman hluboce nesmekal. Právě naopak. (08.07.2008)

Po prvním dni vysílání byly ohlasy diváků na festivalu v KV natolik kladné, že jsem si stanovil vysoká očekávání. Hned opening byl jednou z nejoriginálnějších a nejchytlavějších věcí, co jsem viděl. K filmu už budu trošku zlejší. Nedovedu si představit, jak by se příběh o mateřské lásce z vězeňského prostředí dal natočit lépe a některé scény byly i velice působivé, ale ve větším množství tam byly ty nic neříkající. Tempo se vězeňských filmů také špatně nasazuje a proto mě film až tolik nezaujal, přestože je jinak na velice slušné úrovni. Líbilo se mi napsání dialogů a postav, které mi přijdou daleko věrohodnější, než ve většině jiných filmů. (10.07.2008)