poster

Prázdniny (festivalový název)

  • německý

    Ferien

  • anglický

    Vacation

    (festivalový název)

Drama

Německo, 2007, 91 min

Režie:

Thomas Arslan

Scénář:

Thomas Arslan

Kamera:

Michael Wiesweg

Producenti:

Inge Classen
(další profese)
  • kla_ra
    ***

    Velmi pomalý film, plný nepříjemných rodinných rozhovorů. Neděje se žádné drama, všechno je takové... normální. Ale i přes pomalé tempo je ale zřejmé, že se během léta cosi mění: konec se nedá označit za jednoznačně pozitivní, ale je konstruktivní, a postavy začínají své pomlácené vztahy dávat pomalu dohromady.(3.8.2015)

  • see_sawandrew
    **

    Snad je to tím, že jsem během sledování filmu byl nucen pětkrát jít přiložit do kotle, nebo možná tím neskutečným hlukem linoucím se z nedaleké zábavy, ale z filmu Ferien jsem si odnesl asi tolik co z obchodu se značně předraženou elektrotechnikou. Ačkoliv mě slibně krátká metráž chlácholila, stejně jsem se u tohoto pokusu o sondu do rodinných problémů nudil k smrti. Jak jsem řekl, nemám zrovna nejjasnější představu, jakému nedostatku to přišít. Mohl bych to snad formulovat tak, že mi zkrátka nevyhovují filmy, kde drtivá většina záběrů ukazuje dialog či trialog na téma nemocná matka nebo manželská krize. Dlouhé pauzy a tiché momenty, kterých je ve filmu požehnaně, mi už nevyhovovaly vůbec. Film obsahuje jen filmové ruchy, což je škoda. I když by ani dobrá hudba příliš nevynahradila ten citový chlad, který film není schopný zahřát, alespoň by upoutávala pozornost na scénu, kterou podbarvuje. Nebudu předstírat, že jsem myšlenku filmu pochopil, a nebudu ani lhát a říkat, že jsem si v tolika záběrech všiml tolika věcí, které tvoří nějakou symboliku. Ne. Režisér mě nedokázal ani na míli přiblížit k některé z postav, byť se všechny chovají uvěřitelně a jejich vlastnosti jsou snadno přístupné divákovi. Zcela jistě to tak mělo být a ti diváci, kteří si rádi připadají jako pozorovatelé laterny magiky, která neustále promítá jim známý, avšak stále stejný výjev, takoví si možná těch devadesát minut užijí. Mně se na filmu líbily snad dvě scény: „prdící polštář“ a pokus dětí o pingpongovou výměnu. Závidím oněm dětem. Mají to štěstí, že žijí svou vlastní, ničím nerušenou realitou, do níž jim ani dospělácké problémy nijak nezasahují (a žádný film jim je necpe pod nos). Jeden z nejméně povedených filmů Berlínské školy. 30%(4.6.2010)

  • Hwaelos
    ****

    Z toho, co jsem měl zatím možnosti vidět mi Prázdniny připadají jako nejčistší destilace stylu Berlínské školy. V tomto případě se hodně nabízí souvislost se severským manifestem Dogma 95 a jeho vlajkovou lodí Rodinnou oslavou. Celkově mají ale Prázdniny rozvolněnější strukturu. Film zaujme především snímáním ve statických celcích. Tam, kde by jiný filmař sledoval hrdinovo další konání, zůstává kamera na místě a ponechává v naraci lakunu. Pozoruhodným prvkem jsou svého druhu intermezza se záběry výseků okolní přírody (oblak, kývajících se stromů apod.). Během sledování jsem uvažoval nad tím, nakolik jsou tyhle oddělovačky vybírány záměrně s cílem vytvořit paralelismus ke konání, resp. vnitřním stavům postav, nebo nakolik režisér spoléhá na to, že si divák finální význam dosadí sám, ať už je použito jakéhokoli záběru.(4.8.2015)

  • jane1106
    *

    Zdá se, že současná německá kinematografie se z těch komorních, nudných a filmařsky neinvenčních studií mezilidských vztahů ne a ne vymanit. Statická kamera mne neuvěřitelným způsobem rozčilovala. Zdá se, jako by byla umístěna v každé místnosti domu a zkrátka jen natočila každého, kdo se před ni zrovna postaví. Herci přichází a odchází ze záběru, pak si divák musí vystačit se sledováním prázdné židle a napínáním sluchu po rozhovoru odehrávajícím se kdesi ,,mimo“. Tento způsob mi trochu připomněl reality show typu Vyvolení nebo Big Brother, kdy celé ,,dění“ sledujeme jaksi ,,z dálky“ a nemůžeme prolomit bariéru mezi námi a protagonisty. Nejabsurdnější je pak kamera ve scéně pohřbu babičky, kde jsem se i přes vážnost situace musela smát. Téměř minutu sledujeme nehybná záda devíti postav! Nemám nic proti dlouhým, minimálně stříhaným záběrům, bez pohybu kamery zde však šlo o utrpení, které mi necelou hodinku a půl trvající stopáž natáhlo do šílených rozměrů. K tomu navíc přispěl i děj neuvěřitelně retardovaný záběry přírody a zahradních lokací, které se z počátku zdají zajímavými, později jsem se už ale nemohla zbavit dojmu, že jejich jediným účelem bylo právě natažení stopáže. Absenci hudby (až na tři výjimky) suplují zvuky přírody, bohužel na některých místech přesahují svoji doplňkovou funkci a stávají se až rušivými. Ne, tohle není můj šálek...(18.10.2009)

  • diwabara
    ****

    41. LFŠ Uherské Hradiště 2015(2.8.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace