Černý pásek

Tagline k filmu hovori: REAL JAPAN, REAL KARATE. A presne o tom film je. Pribehom zasadene v 30.rokoch min. storocia v predvojnovom Japonsku, kde armadne zlozky postupne obsadzovali jedno vycvikove dojo za druhym. Kto niekedy co i len trocha praktikoval karate (jedno aky styl - od Goju-ryu cez Shotokan, Kenpo az po Kyokunshikai), musi mu udriet do oci krystalicka cistota toho, co hlavni akteri (v realnom zivote majstri 5. a 6. danu) predvadzaju. Kazdy pohyb, kazda technika je bezchybne presna , razantna, nekompromisna, vychadzajuca zvnutra, v tele a v duchu prezita. S majstrovskou perfekciou je spojena aj cistota v prezentacii filozofie tohto umenia. Kuro-obi sice jednoduchym pribehom, ale jasnou recou a prostriedkami ukazuje o com karate naozaj je a aj nie je. Tymto zaroven podzravujem vsetkych z Okinawa dojo (mnozstvo spomienok na hodiny a hodiny drilu a potu :) ) a osobne vyslovujem velku vdaku tvorcom filmu ze popri "vnutornych - dychovych" katach (ustaleny subor pohybov) Sanchin a Tensho, hlavni akteri zacvicia aj moje dve najoblubenejsie "vonkajsie" katy - Shisochin a hlavne Seipai. (23.06.2008)

Když trio velmistrů svého řemesla mlčí a se strojovou čistotou cvičí jednotlivé katy, tak nezbývá než se s uznalým pokyvováním hlavy obdivovat jejich umění. Jenže k tomu dojde pouze na úplném začátku a poté až při závěrečných titulcích. Mezitím tuto trojici neherců po devadesát minut tvůrci z nepochopitelných důvodů nutí do ukecaných emocionálně vypjatých scén, které by měli problém se ctí uhrát i nějací páni herci; což tito vskutku nejsou. Navíc ani nechápu přístup tvůrců představit nepřikrášlené karate a jeho filozofii skrze scénář, který dělá karate medvědí službu, protože díky němu působí jako sebestředná disciplína nejmenšího odporu za účelem zisku kusu hadru bez ohledu na okolí. (01.05.2013)

Pro někoho, kdo vyznává nebo se mu líbí filosofie bojových umění, potažmo přímo karate to musí být naprostá bomba, protože tahle část tu je dotažená k dokonalosti, stejně jako souboje, který možná nejsou choreograficky ani dynamicky na úrovni Tonyho Jaa a dalších dnešních martial arts masérů, za což samozřejmě může i styl karate, kterej je tady praktikovanej, ale za to se to může pochlubit dokonale realistickým pojetím a neskutečnou tvrdostí, najedná se jen o napodobeniny úderů, ale o opravdový ničení soupeřů. Nicméně pro někoho, kdo se přímo o bojový praktiky potažmo jejich filosofii nezajímá, jako sem třeba já, tomu přece jenom ještě něco málo chybí, jelikož filosofie tu je upřednostněna před dějem (14.07.2009)

vynikajuci... pre kazdeho vyznavaca vychodnych filozofii alebo bojovych umeni povinnost... cistota prevedenia subojov a hlavne ich pravdive zobrazenie? to sa vo filmoch casto nevidi... + k tomu pomerne minimalisticke spracovanie s prijemnou hudbou a nie prilis zlozitym dejom... ale to k takemuto filmu ani nepatri, je to zbytocne... 9/10 (07.03.2011)

Tohle je opravdový karate! Ne žádný lítající třepetalky běhající po vodě. Vše je reálný, nic dodávanýho uměle (zvuky, pohyby). Ano, děj je podřízenej formě, není nijak složitej a takovej "japonskej", za asi nejrealističtější scény bojových sportů ve filmu si však zaslouží uznání. Tohle je o reálný fyzický i duševní stránce boje. Zvlášť patrný je to v závěru, kdy se vyčerpaní borci mlátí v blátě už skoro jako někde v hospodě, zcela živelně a bez přehnaných fines. (30.04.2013)