Poslední noc v Římě

Film plný ženské krásy, nepoznané touhy, italského umění a nakonec i lásky, co vznikla v jednom pokoji za jednu noc. Dokonalá těla tvarovaná tlumeným světlem, jakoby připomínala díla renesančních malířů spolu s freskami prohlížející skrz dějiny na přítomnost mě dokonale mátly v uvědomění si, co je tady větší umělecké dílo. Symbolika ztrácející se v alkoholem omámené mysli, která touží v tu noc jen po jediné a co dostane? Šíp do srdce, lásku. Dokonale vybraná hlavní píseň Loving strangers je tím nejlepším, co ho mohlo okořenit. Je to dávka něhy pro oko, o něco menší slast pro ucho, ale celkově je to nádherné sensitivní dílko, které rozhodně nevidím naposled. (25.03.2011)

Sledováno uprostřed noci... V naprosté tichosti a se zatajeným dechem... Noc v hotelovém pokoji s dvěma ženami... Osudové, emoční, dotykové, povznášející i uzemňující obrazy a scény. Snímání detailů, tóny hudby a písní, světlo a stíny, slova a gesta... to všechno způsobovalo, že bych chvilkami klidně přísahal, že tento film působí i na víc smyslů než jen na dva. Cítil jsem totiž vůni hotelového prostěradla, vlhkost pokojové koupelny, svěžest ranního vánku nad italskou metropolí, slanost ženských slz a zvonivou rezonanci ve vlastní hrudi. (13.11.2011)

Přetrpěl jsem to až do konce v bláhové naději, že se objeví NĚCO, co by mi ozřejmilo, čím si tahle kokotina, vlastně spíš pochvovina, zasloužila uvedení na ČT art, od kteréhožto programu divák tak nějak automaticky očekává vyšší level. Nedočkal jsem se. Čím tedy? Že by o tom rozhodlo jméno režiséra? Ale ani umělec formátu Julia Medema nedokázal pozvednout tento nudný film s trapnou zápletkou a trapnými dialogy. Není tu dokonce ani bůhvíjaká estetická kvalita ve výtvarném podání ženské nahoty. Jsem hodně velkorysý, když dávám slabší dvě hvězdičky. A zároveň si říkám, že lepší je poctivé a řemeslně kvalitní porno, které nepředstírá umělecké ambice. -------- V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2009. (15.03.2016)

Erotika?! Ale no tak..vždyť toho zas tolik vidět nebylo! A přirovnávat tohle k pornu je jako srovnávat Lady Fuckingham s veršíky Sapfó. Kde nám Oscar povídá o kládě, tam Sapfó vypráví o kosatcích. Spíš je to taková lechtivá a volně plynoucí poezie, lehce místy dotknutá vlnou kýče. Ale jen lehce. Mezi tou vší nahotou a časem stráveným poznáváním těla se to snaží hrát i na city, na vážnost, na oduševnělost. Někde se to daří, někde ne. Přesto je to film, na který jen tak nezapomenete. Navíc lidé se slabostí pro krátkovlasé slečny se čtveračivýma očima zajisté ocení. (15.01.2012)

Představte si pokoj v hotelu, v Římě, hlubokou noc a tam dvě krásné ženy, Rusku a Španělku, a obě nahé. A obě nahé celý film. Někdo by řekl, ideální kombinace. Jenže všechno není tak růžové jak by se zdálo. Julio Medem se pokusil natočit smyslné lesbické drama, plné žhavých sexuálních scén a hlubokých myšlenek a názorů. A výsledek? Vypadl z toho lesbický eroťák s nádhernou kamerou, krásnými hlavními hrdinkami (u mě vyhrála vytáhlá Natasha Yarovenko) plné naprosto prázdných a nudných dialogů a myšlenek, s gradací Honzíkovy cesty. Kdyby měl tak dobrý scénář jako měl zmáklou kameru a žhavé postelovky/vanovky, vyšlo by z toho opravdu kvalitní drama. Jedno musím uznat. Ústřední píseň Loving Strangers z hlavy asi jen tak nevyženu... (16.02.2011)