Jezero

Un Lac (Jezero) je velmi nekonvencnim filmem natocenym velice netradicni ale zdarilou kamerou. Ve filmu je minimum dialogu. O to vic si vsimame prave kamery, detailu a prostredi , ktere nam jakoby nahrazuji rozhovory a pomoci jichz nahlizime a vnimame prozitky a emoce herců. Dilo je zasazeno do prostredi, nevime kam. Vystupuji zde lide, nevime kdo. To vsechno jen podtrhuje fakt, ze je cely ve francouzstine, kdyz nahle zaslechnem vlamstinu a pak i cestinu. Divak nevi a ani nema smysl se po tom pidit. Bavilo me se stylizovat do prozivanych pocitu, at slo uz o incestni lasku, nebo proste jen zabery spiciho chlapka. (05.12.2008)

Sobotní podvečer, venku prší a v televizi je klasicky hovno. To jsem měl zas takhle jednou nápad, pustit si něco „z jiného soudku“. Ani nevím, jak se ke mně tahle francouzská podivnost dostala, nicméně jsem si u toho alespoň stihnul přečíst „Novinky na Seznamu“ a povečeřet. Jediné dvě věci, které se mi tu líbily, byly nádherná leč mrazivá příroda a pak fakt, že tam hrála Češka. Já moc tomuhle filmovému umění nehovím – páč zdlouhavé záběry na sekání do stromu, tekoucí vodu přes prsty, hladící tvář, další sekání do stromu, zahřívání promrzlého ogara, hlazení vlasů – to není zrovna moje parketa. Navíc tam hladí každý každého, segra -bráchu, brácha - bráchu, cizinec bráchu, cizinec ségru (tu pak i ojede), pak se tam objeví slepá matka s fotříkem – no prostě nic, co bych musel vidět znovu. Nicméně to vážně mělo jakousi zajímavou atmosféru i „srdceryvný závěr“ – u kterého si jistě nejeden „slabko“ pobečí…Ta příroda byla ale nádherná – tudíž jedna hvězda nahoru!!! 50% (21.12.2019)

Tento film je jednoznačně temný a zcela jsem mu neporozuměl.Ano, incestu jsem si všiml, vizuálně silných scén vůbec ne. Většina scén tonula v naprosté tmě, z níž se občas vynořila část lidského těla. Blíže neurčená krajina? No, film trochu upomínal na severské motivy, točen byl ve francouzských Alpách, proč to děvče (pro mne zcela neznámá herečka Natalie Řehořová) zpívalo v nějaké germánské písni. Mrazivá příroda je pro mne bezútěšná vždycky, zimu nenávidím. Ano, ten epileptický záchvat byl skutečně nejsilnějším zážitkem, ale také asi jediným. Romantické nálady poutníka? Ha ha ha... No, k poslední větě obsahu - já stále hledal nějaké psychologické záležitosti - a vida, ony tam nebyly... Prostě film přespříliš umělecký, abychom mu my, kteří uvažujeme realisticky, porozuměli. Dva komentáře mě rozesmály. Obsahují slovo ambientní. Nemám rád, když někdo ze sebe dělá velkého intelektuála, já se raději podívám do slovníku, co to znamená, a přiznám se k tomu, že to nevím... (26.03.2018)

Film jehož temným ústředním motivem se táhnou údery sekerou, sténání,vdechy a výdechy.Film je tak temný, že nepomůže ani když si rozsvítíte.Tím myslím že po nějaké době divákovi asi dojde oč vlastně jde.Pokud si teda nepřečte nejdřív popis k ději.Já to nedělám, protože mám vždy pocit že mě to má navest na nějakou rovinu s kterou se osobně neztotožňuji.Úsudek si udělám sama až když film skončí. (29.10.2018)

Philippe Grandrieux je pre mňa najprogresívnejší režisér súčasnosti. Je umelcom a vizionárom v jednej osobe, podobne ako Aphex Twin pred desiatimi rokmi určoval trendy na hudobnom fronte, na poli filmovom momentálne vyniká režisér s absolútne nezávislým vnímaním tvorcovskej práce v oblasti filmu. Zaužívané postupy tu nemajú miesto. Zo dňa na deň zmení dohodnutú lokáciu nakrúcania, z minúty na minútu vymení vybratých hercov, na place sa nedrží scenára. Zdá sa vám to nemožné? Šialené? Nie, takto koná pravý umelec. Vyznávač stoicizmu Marca Aurelia či filozofie Friedricha Nietzscheho sa totiž necháva unášať svojimi fantazmagóriami založenými na chaose, na niečom, čo zvonku nejaví žiadnu formu. Lenže ono to formu má. Ale nezvyčajnú. Film je tmavý. Filmové laboratória kontaktujú režiséra, že to má podexponované. Neostré. Producent zúri. Ale vážení, ono to tak má byť. Sneh, mráz, šero, temnota lesa i postáv. Z tohoto filmu budete cítiť chlad. Na tele i na duši. (16.08.2017)