Anvil! The Story of Anvil

OMG! Úplně celý film jsem si myslel, že je to fiktivní dokument, něco jako Spinal Tap... já jsem o Anvil nikdy neslyšel!!! A většina těch scén ve filmu tak na mě i působila - jako kdyby to vše bylo (velmi pečlivě) zinscenované... Protože jsou tu úplně všechny možné klišé z rockerského života...všechny! Jako kdyby si někdo udělal jejich seznam a pak je do filmu zařadil. Ale většina přitom působila tak komicky. Roztržky mezi členy kapely. Prezentace jejich úchylek (malování prázdných ulic). Podpora od rodičů/těžké dětství. Problémy s nahrávací společností. Problémy s promotéry z Prahy:) Nestihnutí vlaku na cestě po Evropě.. Tohle a miliony dalších... Jenom drogové excesy chyběly. Ale vždyť to působilo jako komedie! Shánět peníze na vydání desky telefonickým prodejem brejlí?? Jak jsem mohl tušit, že to je doopravdy:D Tyjo, tak to jsem se dobře ztrapnil no.. jdu si je naposlouchat:) (11.11.2009)

Metal mi nic neříká, o kanadské kapele Anvil slyším poprvé díky tomuto dokumentu, ale režírujícímu fanouškovi Gervasiovi musím smeknout. Vyspělost a dospělost, se kterou nenápadně řídí dokument je obdivuhodná a navíc ho naplnil nejrůznějšími emocemi. Zachytil přátelskou atmosféru i chemii samotné kapely a divákovi pěkně srozumitelně interpretuje jejich cíle, sny a motivace. Celý snímek je něco mezi underground Wrestlerem a, dnes už klasickým, mockumentary filmem Hraje skupina Spinal Tap. Pro našince není příliš dobrou vizitkou pikantní návštěva kapely v Praze. 75 % (11.11.2009)

Slash to pekne zhrnul na konci... Takúto dobu spolu vytržali Stouni, The Who a Anvil. Ale zatiaľ čo prvé dve menované kapely držali možno po kope aj sláva, prachy a manažéri, Anviláci 30 rokov tlačí dopredu len neskutočná vytrvalosť, láska k heavy metalu a možno fakt slepá vidina toho, že raz sa konečne dočkajú a prijde zaslúžený úspech a uznanie, aké sa dostalo všetkým kapelám, s ktorými začínali (Bon Jovi, Metallica, Motörhead) a ktoré teraz prehadzujú doma peniaze vidlami, zatiaľ čo Anviláci si berú bočáka popri práci, aby mali za čo zaplatiť nahrávanie albumu...Takú zapálenosť a vytrvalosť, to som v tejto branži ešte nevidel. Každý dokument o nejakej inej rockovej legende je povačšinou sled drogových a alkoholových exscesov, že z toho máte dojem, že sláva im nakoniec proste spadla z neba sama, zatiaľ čo "Anviláci" sa krvopotne otrocky snažia a bez výsledku. Ale veľké sympatie a rešpekt páni. Hold, shit happens. (15.02.2013)

Přiznám se, že tenhle dokument bych neobjevila, kdyby nebylo Trenta Reznora z NIN a jeho vychvalování. Takže jsem si řekla, že za zkoušku nic nedám a koukla na to. Sice metal neposlouchám, ale rozhodně nelituju. Je to hlavně o oddanosti k hudbě a nepřestávající víře, že se těm dvěma chlapíkům splní i po padesátce velký hudební sen. (07.11.2009)

Anvil! môže vzbudiť v potenciálnom divákovi túžbu vidieť niečo podobné, ako This is the spinal tap!, ale nenechajte sa zmýliť, fiktívny dokument a ten reálny je niečo úplne odlišné! Zhoda mien bubeníka Anvilu a režiséra Spinalu Roba Reinera je čistá náhoda! (keď už sme pri tých výkričníkoch, baby....). Takže kto vydržal viac ako 30 rokov? Stouni, The Who a ...Anvil! Zažili 15 minút slávy, aby ich dokázali držať nad vodou a nekonečnom (a nereálnom sne) celý život a budú až do smrti. Keď sa na ich životy pozrieme z pohľadu nášho, čiže členov davu, absolvujúcich každodenný rituál bez možnosti zmeny, tak oná päťtýždňová dovolenka, ktorá chvíľami pripomínala nočnú moru, vzhľadom na množstvo miest, ktoré chlapci navštívili, asi stála zato a nič na tom nezmení ani česká "pohostinnosť". Stačí nahrať jeden solídny album, poslať ho do Japonska a nakoniec sa môže dostaviť niečo ako krásna nostalgická satisfakcia. (12.04.2013)