Prolomit zeď

864. hodnocený film: Další ze mnou náhodně objevených vynikajících německých filmů. Hodně podoný snímu "Životy těch druhýc", avšak nedosahuje jeho úchvatné kvality. Přesto skvělý snímek o minulé době, která se snad nikdy nevrátí. Dobré herecké výkony a občasná nejasnost, jinak velké překvapení. 4* jsou zcela zasloužené a můžu jenom doporučit dalším. 4* (14.05.2010)

Takové moc přehnané, patetické, s nereálnými postavami. Např. komunisti se vždy chovají jako burani, Marco i jako voják má v sobě ten poctivý kus dobra, děda může spokojeně vydechnout, když v TV ukážou šťastný pár - prostě z klišé udělaná skládanka, jak byli ti komouši zlí (ne že nebyli, ale ne takhle dementně), a že i když člověka zblbli, stačilo být vnitřně dobrý... Podle mě docela zbytečný film. ---------------- btw, na DVD ten film má jen 102 minut, ne to, co je uvedeno tady. (22.01.2009)

Kostja Ullmann mě zaujal již v excelentním německém dramatu Letní bouře. Karoline Herfurth se zase od obyčejné, tuctové role v teenagerských Holkách to chtěj taky, úžasně posunula v hereckém žebříčku navrch. Velmi vyzrála a přitom si stále zachovala svoji tvář, s níž stále působí jako mladičká studentka. Vydařené drama o událostech z doby, již jsem neprožila. Potěšil mě v hlavní roli hlas Vojty Kotka, a toto spojení Vojty a Kostji na mě působilo jako dva krásní kluci v jednom:) Jen škoda, že Vojta svými rolemi zůstane stále nejspíš zafixován jako "ten" z teenagerských komedií. (18.09.2011)

Celkom príjemná dráma z prostredia NDR tesne pred pádom Berlínskeho múru v revolučnom roku 1989. Sledujeme osudy obyčajnej rodiny, kde starý otec bol s hitlerovými vojskami pri obliehaní Stalingradu, otec je presvedčený komunista a agent STASI a syn čerstvo zaľúbený punker, ktorého povolajú do armády. Už si viem predstaviť, ako si asi budú títo chlapi v tomto zlomovom období rozumieť :) Milé prekvapenie z krajiny, ktorá svetu dala Derricka a Medicopter. (27.01.2009)

Svižné dialogy (Marco - syn: Nenávidím tě. - Jürgen - otec: Výsada mladých.), přirozené herectví, autentičnost v podobě televizního zpravodajství. To jsou plusy. Příběh doplácí na televizní naivitu vztahových vazeb - kdo je čí dcera - a na naprosto zbytečný happy end (dědečkovo umírání při sledování zpráv...). Ovšem i za připomenutí Exuperyho - Člověk je navždycky zodpovědný za to, co k sobě připoutá. - je Berlínský zázrak nadprůměrný televizní zážitek. (15.10.2009)