Lady Ninja

Likvidaci mnohačetné přesily jsem nevěřil ani Wu Jingovi, natož pak Jiang Luxia, která je značně nesympatická a i když umí, do hlavních rolí bych ji více nepouštěl. Akce je i přes v několika okamžicích značně viditelné dráty dobrá, ale její nasnímání nic moc a dynamice scén rozhodně neprospěly ani prostřihy na idioského sidekicka. Kdyby radši někdo natočil ultimátní bojovku s Raffaelim, Adkinsem, Whitem, Tonym Jaa, Stathamem, Crowderem, thajskými kaskadéry a pár nabušenými wrestlery. (21.06.2009)

HKG odpoved na thajsku Chocolate s hlavnou zenskou hrdinkou. A treba podotknut, ze Jeeja Yanin (Chocolate je jej herecky debut) by s Jiang Luxia (v Coweb tiez herecky debut, ulohu si vlastne "vybojovala" ako finalistka v martial arts reality show Jackieho Chana s nazvom "The Disciple")) v ringu nevydrzala pravdepodobne ani do konca prveho kola :) . Jiang s velkymi bojovymi schopnostami je doslova znovuzrodenim akcnych zenskych hviezd z 80's a zaciatku 90's - konkretne Cynthia Rothrock, Michelle Khan/Yeoh, Cynthia Khan a Moon Lee. Samotny Coweb ako film je pototom zase vydarenou upomienkou na ich najslavnejsie bojovky - Ultra force a Yes, Madam/In the line of duty/Red force ako i celkovemu subzanru "girls with guns". Jiang predvadza v subojoch to najlepsie - technicku vyspelost, razanciu, prieraznost a rychlost. Suboj v kuchyni je lahodkou na tomto z hladiska martial art zanri vydarenom filme (samotny pribeh nema cenu zmienovat, i ked sa kostrbato snazi kriticky striafat do popularity reality show). 7-8/10 [Berlinale 2009] (10.02.2009)

Ukázkový příklad, jak může neschopnost tvůrců poškodit jinak nesporné bojové kvality titulní mlátičky. V tomto případě je spíše než slabé tvůrčí vedení mnohem markantnějším problémem nespolehlivá kamera a její nešikovná kombinace se střihem a nadměrným užíváním mnou nenáviděných zpomalovaček či katastrofálně zakomponovaná hudba a neschopný střih zvukových efektů. (20.11.2009)

Po Chocolate ďalšie "päste v sukni", ktoré chlapčenskému žánru určite nerobia hanbu. Vo "versus móde" jeden na jedného (kychyňa, brejkeri, záver) super drsná vec, aj keď som nie vždy kvitoval často použité dlhé sklo (plus ta podivná viňetácia a málo kontrastu = vyblitý obraz). V masových bitkách je to žiaľ o niekoľko levelov nižšie ako aktuálna thajská kamikadze škola (lešenie, most ostali lukratívne nevyužité). Ako celok mierne monotónne a slabo gradované (ruka v ruke s kostrbatým príbehom). Kapitola sama o sebe je potom mimózna hudba a strih zvukových efektov, za ktoré by si pánko za mixom zaslúžil šťavnaté maigeri medzi uši. Asi pozeral Mega Shark vs. Giant Octopus keď to zvučil, ináč si ten totálny chaos neviem vysvetliť. 55% (10.10.2009)

I sebeschopnější představitel nezmůže nic proti fušeřině ostatních členů štábu, což se ukázalo v případě filmů "Kinta" a "Coweb". Otřesná choreografie plánovaná maximálně na dvě výměny úderů dopředu, souboje bez jakékoli gradace, kde je zábavnější sledovat tristní herecké snahy komparsu v pozadí než monotónní duel, kamera neobratně skrývající bezpečnostní pomůcky (takže je moc blízko aktérů), chaotická skladba a antidramatická hudba. Pitomý scénář lze pominout, ale vyprávění otrocky vršící žánrová schémata je neodpustitelné (vrcholem budiž scéna hrdinčiny pochybnosti, která nesmyslně přichází hned poté co hrdě vyzvala na souboj hlavního bijce). Co se týče spojitosti s hongkongskými „girls with guns“ filmy ze 80. a 90. let, stačí porovnat například zdejší sekvenci na bambusovém lešení s tou z „The Blonde Fury“, aby lacinost a ubohost "Coweb“ vyšla plně najevo. Navíc zde vůbec není tematizováno pohlaví hrdinky, což by sice šlo vnímat jako genderově progresivní ohled, ale spíš je to součást nekoncepčnosti filmu. Ve starších snímcích genderové motivy dodávaly vyprávěním napětí, které zde naprosto chybí, a to v jakékoli formě. Thajská "Chocolate" sice také nebere v potaz pohlaví hrdinky, ale vše vynahrazuje nápaditě pojatými souboji, kde se každý střet liší v závislosti na prostředí a protivnících. Zde je ale jedno, jestli se boj odehrává v bazénu či ringu a zda je protivník jeden nebo jich je dvacet – vždy je to stejně úmorné a ani jednou nepřijde nic, co by jakkoli utkvělo v paměti. "Coweb" selhává na nejelementárnější úrovni bojových filmů – nedokáže totiž z fyzické akce udělat atraktivní podívanou. Paradoxně tak film s přebornicí v bojových uměních je mnohem méně spektakulární než staré hongkongské filmy s ženami, kde do sebe bušily jen modelky a tanečnice, které ale šly do akce naplno. Ne náhodou jsou na konci "Cowebu" obyčejné závěrečné titulky na černém pozadí, a ne série nepovedených záběrů, které by dokládaly fyzické nasazení představitelů. (07.12.2009)