Gvozdi

Experimentální snímek se zastaralými postupy 60. a 70. let minulého století bez většího nápadu a inovace. Na bolest hlavy pomůže pár vtlučených hřebíků do mozku. Jenže bolest se vrací, a tak je třeba vrtat, řezat a nakonec část mozku vybrat a zahodit. Tedy Pinhead je zábavnější a vrtání hlavy v Páteru Thomasovi opravdovější. Čekal jsem více fantazie a překvapení. Zájemce o podobné filmy odkazuji na ubu.com. Tam naleznou daleko onačejší kousky, ať už drsnější a opravdovější (skutečné řezání, amputace končetin a další), nebo nápaditější a tak říkajíc do artu. (31.12.2017)

Tak to bolo niečo. Šialený film od šialeného rusa. Na začiatku nám ukazujú muža, pravdepodobne policajta, ktorý sa vrátil domov zo služby a popadli ho silné bolesti hlavy, ktoré nemohli prestať. Tabletky nepomáhajú a tak si vyberie radikálnejšiu možnosť ako sa tej bolesti zbaviť. Pribíjať si klince do hlavy... Film je to totálne depresívny, najmä prvá čiernobiela časť, ktorá nemá najmešiu chybu. Vidno ešte, žiaľ, istý amatérizmus, čo bolo asi to jediné čo mi vadilo. Zaujímavá hra s farbami a podivnými obrazmi doplnená hudbou, ktorá tu hrá skutočne dôležitú úlohu. Miestami to znie ako v Mulholland Drive od Badalamentiho. Inokedy je tam parádny dubstep. No proste Andrey Iskanov sa má ešte čo učiť, ale je na veľmi dobrej ceste. (03.04.2009)

Je skvělé vidět něco podobného z Ruska. Musím říci, že zarážecí scény jsou působivé. Pár vizuálních efektů mi přišlo trochu lacině heroinových (i když místní příměsy asi dělají divy), ale jako celek jsem příjemně překvapen. Podobně to mám s tím industriál/noisovým podkresem. Ty zvuky mrouskající koček mě vážně dostaly! 75% (22.08.2014)

Shevčenko s Iskanovom sa dali dokopy a výsledkom je ťažko premakaný industriálny morbid , na ktorého pozadí sa premietajú husté obrázky podmazané podmanivou zvukovou stopou, až máte pocit k vyvrhnutiu. Je to další zo série huminoidných (rozumej humusných) filmov, pričom záverečný akt s muzikou skutočne stoja zato! (17.07.2009)

HOROROVÝ VÝBĚR, ZEMĚ Č.15 - RUSKO - Ruské undergroundové filmy (soudě podle asi tří, z čehož dva byly horory) jsou často hodně amatérské, ale až takovým způsobem, že jejich amatérnost je skoro až nekoukatelná. Člověk by tedy čekal, že to aspoň bude mít dobrý scénář a děj, což Gvozdi na jednu stranu má, ale na tu druhou je jen jednoduchou repetitivní metaforou, která (v tomhle podání) nedokáže utáhnout ani tu hodinu stopáže. Celé je to vlastně o chlapovi, který dělá nájemného vraha (asi i pro tamní režim?), ale časem ho dožene pocit viny z tolika vražd jím spáchaných a aby se ho zbavil, začne si do hlavy vtloukávat hřebíky, ale "úleva", stejně jako u každého projevu svědomí, to je jen dočasná a hříchy se pak vždy ozvou. Což není špatný námět, ale skoro negraduje, ani nemá kam a jeho zpracování je natolik amatérské, že jsem snad v každé scéně vnímal, jak ji Iskanov točil, a dospěl díky tomu k názoru, že tohle bych sám se sebou dokázal natočit taky. Přímo z toho srší inspirace Tetsuem, ale v něm Cukamoto aspoň uměl v levných podmínkách funkčně podat všechny efekty a bizarnosti, zatímco tady to působí hlavně lacině. A jelikož ani Tetsuovi jsem ty tři hvězdy nebyl schopný doposud dát, tady to nebude o nic lepší, i když to děj zachraňuje na stejný počet hvězd. 2* (01.10.2023)