Brendan a tajemství Kellsu

"When the danger comes, all we can do is run and hope that we are fast enough." ____ Aneb co nevznikne když zkombinujete psychedelickou obrazotvornost a severoirskou mytologii.... Tomm Moore dobře ví jak u diváků vyvolat vizuální fraktálgasmus, a já mu za to dlužím blowjob při rituálu s ayahuascou. Přitom je tenhle animák v podstatě standardní religionistickou agitkou o osvícenství. Umění evropské animované scény ve vrcholný formě. (19.12.2020)

Tajomný a krásne spracovaný príbeh o Kellsoch o snahe o napísanie knihy, ktorá zachytáva ich kultúru a to kým a čím sú... Brendan malý chlapec z pevnosti musí prekonať nejednu prekážku na ceste za dosiahnutím tohto cieľa. Prekonať strach z neznámeho, spoznať iný svet a kultúru čo ho naučí nebáť sa sveta okolo a uveriť v samého seba a vo vlastné schopnosti. Prevzatie zodpovednosti v živote a prijatie poslania je vyvrcholením príbehu. Príbeh však okrem úžasnej vizuálnej stránky tvoria aj ostatné jeho časti. Škoda príliš uponáhľaného záveru v porovnaní s natiahnutým úvodom tak by to bolo možno aj za 5 hviezdičiek . (22.07.2013)

Temný a zároveň krásný příběh, převelice nádherný soundtrack, zajímavé postavy, poutavá animace, ale krátká stopáž ničí film jako celek, neboť se dost často a rychle přeskakuje. Já osobně mám radši pomalejší tempo vyprávění a značné urychlování plynutí děje mi tím pádem vadilo. I tak je ale The Secret of Kells jeden z nejlepších západních animáků co jsem měl možnost vidět. (30.08.2015)

Úchvatné dielo. Slovami sa to ťažko opisuje a vlastne ani racionálne nedokážem vysvetliť, čím ma toto majstrovské dielo chytilo za srdce. Je to vlastne občas temný, občas neskutočne farebný historický príbeh, mystická fantasy s neodolateľnou hrou s archetypmi a rozprávka pre najmenších s veľkými životnými múdrosťami. A má to magickú hudbu, skvostnú animáciu a príjemne nahovorené postavy. Pre mňa bolo toto netradičné meditatívne dielko duševným očistcom. (95%) (24.08.2010)

Zpráva o smrti kardinála Vlka přišla ve chvíli, kdy jsme se synovcem Bořivojem hleděli na The Secret of Kells. Animovaný film Tomma Moora je jedním z nemnoha případů, kdy církevní dějiny inspirovaly moderní dílo, které je harmonické, poetické a přitažlivé i pro děti tohoto věku, které církevní dějiny vůbec nezajímají - jako Bořivoj. Film přitom nelíčí harmonickou dobu: zlatý věk mnišského Irska se chýlí k pádu. Vikingové vtrhávají plenit a pálit. Mužové z klášterů řeší, co počít. Opat Cellach věří, že svůj Kells ochrání před Vikingy převysokou hradbou. Mnich Aidan míní, že je lépe připravit se na útěk do lesů a do nejistoty budoucích časů - a vzít do mošny to nejcennější: iluminované rukopisy, světlo moudrosti a krásy. Tak vzniká a tak je zachráněn kodex, známý jako The Book of Kells. Historické situace se nikdy neopakují doslovně; a přece dilemata a volby našich předků předobrazují dilemata a volby naše. Miloslav Vlk se na počátku devadesátých let ocitl v pozici podobné i nepodobné pozici opata Cellacha. Nepodobné, protože zlatý věk se zdál začínat - církve se zbavily komunistické poroby a po svatoanežské revoluci mnozí doufali v rechristianizaci národa. A podobné, protože nadějné vyhlídky se ukázaly iluzemi. Na jedné straně se vrátily anticírkevní předsudky, na druhé se projevilo vnitřní rozštěpení církevního prostředí. Vlastně rozštípání na mnoho frakcí, od mladých a praštěných reformistických radikálů (k nimž jsem sám patříval) až po zavilé a všehoschopné ultrakonzervativní katolikály, kteří mimo jiné ovládli pražskou Katolickou teologickou fakultu. Miloslav Vlk, od roku 1991 pražský arcibiskup, měl stát nad tím vším a vše to držet pohromadě. Nebyl jako opat Cellach v tom, že nechtěl budovat převysokou hradbu. Byl jako opat Cellach v tom, že tu tíhu nesl nesnadno, tápal v nepředvídaných situacích a zápasil se střídavým úspěchem. Ve filmu se opat Cellach tělesně víc a víc ohýbá pod tou tíží. Kardinál Vlk naopak jako by se narovnal v okamžiku, kdy z něj tíže spadla - kdy odešel "do penze". Tehdy začal mluvit jednoznačně, otevřeně a kriticky. Též kriticky na adresu dnešních nenávistných vln, které se falešně odvolávají na "křesťanské hodnoty" a volají po převysokých hradbách. Hlas emeritního kardinála zněl jako hlas rozumu, střízlivosti a milosrdenství - jako hlas skutečné duchovní autority. Když jeho hlas dozněl, nebudiž zapomenuto, v čem se podobal i mnichu Aidanovi: v lásce k iluminovaným rukopisům. Šedesátá léta totiž zčásti strávil bádáním nad Jenským kodexem. Zdánlivě je to paradox: katolík, budoucí kněz a biskup, psal o knize husitské. Ale Jenský kodex je také knihou o tom, co počít v ještě jiné době rozštěpení a rozštípání. Mimochodem, což zkusit příběhem a animací rozhýbat Jenský kodex? Byla by to i svérázná pocta Miloslavu Vlkovi. Napsal Martin C. Putna ve svém fejetonu v LN 21.3.2017 - nadpis zněl Kardinálův kodex (16.03.2012)