Ink

Jednou větou? Nekomerční, artový a dušezpytný Nočnoj dozor po americku. Po nadšení, které ve mně vzbudil The Frame, jsem se lačně vrhnul na režisérův předchozí celovečerák. Samotná kostra příběhu je výborná, pointa vynikající, zpracování už bohužel o trochu horší - chaotická skákavá kamera v "akčních" scénách mi spolu s epileptickým střihem spolehlivě znepříjemnila velkou část filmu. Ale oceňuju Winansovu kreativitu a originalitu, jeho rukopis je osobitý a hodně zajímavý. Strašně se mi líbily usměvavé masky inkubů a potěšila mě jedna scéna, která mi připomněla mou oblíbenou béčkovou sérii Final Destination. Ve filmu se taky už objevují některé prvky později použité i ve Framu, jako oddělené reality, alternativní budoucnosti, prolínání se minulého, současného i budoucího (pozemský lineární čas je jen iluze). Nejpodstatnější ze všeho je ovšem příjemná katarze v závěru, kdy vyjde na povrch to, co už člověk delší dobu tušil. A i když jsou ony bitvy vnějších sil Dobra a Zla o lidskou duši jen obraznými alegoriemi a náboženskými báchorkami pro obecný lid (protože tyhle síly má každý člověk sám uvnitř sebe a tzv. Nebe i Peklo nebo Samsára i Nirvána jsou v nás), stejně se mi to celé moc líbilo. Ale kombinace ruční kamery a "ajlavjúdédyovitého" pathosu je přece jen jedovatá, takže necelé čtyři a půl. (05.03.2015)

Záblesky geniality v zajatí amatérizmu. Winansov druhý celovečerný film sa, presne ako píše Anderton, veľmi dlhú dobu hľadá. Rozprávanie je sprvu chaotická a zmätená, i keď zaujímavá explózia nápadov, ktoré však dohromady nepôsobia dva razy kompaktným dojmom. Nízky rozpočet sa najsilnejšie odráža na slabej technickej stránke, ktorá nedáva priestor vyniknúť kamerovým finesám (tie tu ešte nehrajú tak naratívne významnú rolu a občas pôsobia len ako na efekt) ani nespornému talentu, utopenému vo farebných filtroch a extrémnom počte strihov na sekundu. Pritom by sa mnohé dalo vyrušiť, pokiaľ by sa Winans nepokúšal o niečo, načo nemá - ako napríklad nedomyslená akcia, ktorá úplne postráda potrebnú kinetickú rezonanciu. V neskoršej fáze si však ujasňuje priority a Ink sa začína meniť v rozprávkovo ladené podobenstvo o ľudskej povahe a ceste k sebe samému. V tejto polohe už sa zbavuje mnohých nedostatkov a dokáže vyvinúť aj vítané emócie, ktoré znásobujú pôsobivosť finále. Najväčším kladom je hudba a prepojenie paralelných svetov s vlastnou mytológiou - tu len zamrzí zbrklá expozícia niektorých postáv. Po výtvarnej, technickej, scenáristickej i režijnej stránke ponúka Winans omnoho viac až vo svojom ďalšom filme. 60-70% (20.01.2015)

Svět se už dočista zbláznil - jak se může hodnocení takové epochální, amatérské kraviny vyšplhat nad 50%? Je totiž rozdíl mezi indie/nezávislým filmem a nízkorozpočtovou škvárou. Jamin Winans nejen, že nemá talent, ale disponuje hned několika antitalenty, na jejichž čele se skví naprostá absence soudnosti. Nechám teď stranou béčkové herce a ufňukaný scénář bez jiskry, který vypadá, jako by ho psal nějaký sentimentální rentiér. Skutečnou osinou v zadnici je zde kamera, střih, efekty a masky. Zcela evidentně dokreslené odlesky světel, Inkova maska vyvedená jako polystyrénový nosan, který nosil Raymond Luxury Yacht a - hlavně a především - laciné a nepřirozené barevné filtry a příšerně přepálené barvy, čili charakteristický projev výtvorů každého packala, kterému se zdá, že točí umění. Winans je často srovnáván s Richardem Kellym (Donnie Darko) a mě nezbývá než souhlasit - skutečně, každý z nich má vcelku slušnou šanci, že se stane Edem Woodem XXI. století. (08.11.2009)

Poslední dobou mám "štěstí" na filmy, které pohřbívá kýčovitý příběh. V tomto případě to nevnímám jako jedinou slabinu díla, protože i obraz na mě působil všelijak, ale rozostření a přepaly bych ještě dokázala prominout jako jakýsi pokus o "atmosféru". Postavy se dělily na nechutně dobré a nechutně zlé /i když občas tam nějaké drobné kolísnání bylo, nejzřetelnější, a pro film nejdůležitější, bylo v postavě Inka/. Kariérismus a snaha o úspěch za každou cenu jsou hodnoty nejzápornější, a takové vábí zlé Inkuby (neplést se sexuálními démony, tito jsou téměř bezpohlavní). Na druhé straně stojí otcovská láska, jejíž důležitost je ve filmu téměř zbožšťěna, a za tu (a za krásné sny) bojují hodní Vypravěči. V centru pozornosti většiny postav je malá roztomilá holčička, což už je samo o sobě docela "hraní na city". Záběry na šťastnou rodinku v poli slunečnic jsou pak opravdu těžký kalibr. Abych pouze nerýpala, uznávám, že Inkubové byli nádherně/odporně děsiví s těmi svými "dokonalými" úsměvy... (26.11.2009)

Co mi u filmu vadilo, tak kulisy a někdy herectví na úrovni studentského snímku. Což se tvůrci snažili zakrýt rychlými střihy, švenky a někdy i zoomováním. Použité filtry, no dobrá, měly odlišit jednotlivé světy. Na druhou stranu, když jsem se s těmito negativy smířil, dostal jsem slušnou fantasy sci-fi o tom, že bychom neměli zapomínat na své blízké a mít je rádi. Což si myslím je hodně nutné poselství dnešních dní. (01.08.2010)