休暇
Vacation
Režie:
Hadžime KadoiScénář:
Dai SakóKamera:
Jukihiro OkimuraHrají:
Hidetoši Nišidžima, Ren Ósugi, Šun Sugata, Nene Ócuka, Kaoru Kobajaši, Lily, Šúdži Kašiwabara, Rjóko Takizawa, Jošie ÓcukaObsahy(1)
Minimalisticky pojatý debut sálající velkým vnitřním napětím rozehrává intimní konflikt spjatý s titulní dovolenou. V tomto případě se totiž jedná o odměnu pro vězeňského dozorce, který přijme traumatizující post asistenta při popravě. Film se zaměřuje na dozorce, který si zrovna bere mladou vdovu s malým chlapcem. Jelikož kvůli předchozí nemoci své matky vyčerpal veškeré volno, nemůže si dovolit jet na líbánky, které by zároveň byly příležitostí najít cestu k odtažitému nastávajícímu synovi. Hrdina tak čelí dilematu, neboť již jednou post asistenta zastával a dodnes ho mučí vzpomínky s tím spojené. Z detailů každodenních úkonů vězně film skládá obraz trvání, které má být přetnuto vykonáním rozsudku, a dlouhé záběry dávají vyznít vnitřnímu pnutí postav. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (7)
Krásný příběh o muži, který si vybere dovolenou, aby strávil líbánky s ženou, kterou si právě vzal a sblížil se s jejím šestiletým synem, na úkor, že bude jeden z popravčích. Dlouhé němé scény, které napínají atmosféru nejsou nejspíš pro každého, ale pro mě to bylo další skvělé dílo, co nám přinesl východ. ()
Vzhledem k tématu velmi tichý a dosti depresivní snímek na téma práce dozorců, odsouzenců na smrt, a zejména pak o traumatizujících okamžicích asistence při popravě - o to více kontrastní, že následující den má hlavní hrdina svatbu a volno na líbánky je jeho odměnou za splněnou a duševně značně náročnou práci vykonanou při samotné popravě - vymazat takové vzpomínky z hlavy není vůbec jednoduché... ()
Na tomto snímku se dá krásně ilustrovat přísloví "méně je někdy více". Scénář i režie sází na úspornost (v oblasti dialogů, hudby, střihu, scén jako takových, herectví), ale dopad na diváka - je-li vnímavý a trpělivý - je větší, než kdyby zpod tučného nánosu smyčcové, prvoplánově dojímavé klišovité hudby zaznívaly šroubované repliky. Divácký prožitek je pak intimnější a opravdovější. Kyûka je výtečné japonské drama o hledání štěstí, morální povinnosti, sebeobětování, životě pro smrt, smrti pro život. A o lidech mezi tím. 4,5 hvězdičky. ()
Japonské uchopení příběhu o lidech čelících popravě není žádná plačtivá Zelená míle či Mrtvý muž přichází. Naopak je zde delikátně vystavěný příběh o odosobněném systému a lidech, kterých se jeho rozhodnutí dotýkají. Nicméně film nepolemizuje s trestem smrti, naopak sleduje lidi vystavené zážitku smrti, kteří se přes něho ovšem musejí přenést. Život zde figuruje coby trvání a smrti jako událost, jež ho přetne. Žádné křiklavé emoce a velkohubě přetřásané etické otázky, ale naopak minimum slov vyvážené maximálním vnitřním napětím. ()
Díky tomuto kousku mám představu o cítění lidí při popravě. Film je velice strohý, žádné hollywoodské srdcervoucí scény se nekonají, vše je podle mého podáno naprosto uvěřitelnou a realistickou formou, která přispívá k výborné atmosféře. Části s rodinou trochu slabší. Závěr však velmi silný a napínavý, dal mi pocit jako bych tam byl s dozorci. ()
Reklama