Obsahy(1)
Do štědrovečerní Prahy 60. let přivádí diváky malý chlapec Pavlík. Ztratil se svému otci a jelikož domů nijak nespěchá, potká mnoho zajímavých lidí i několik pohádkových postav. Text Ludvíka Aškenazyho upravil pro jeviště režisér Jan Borna, který pomocí dobových písniček, nápaditých masek a dekorací vytvořil revue tak trochu v semaforském stylu. Nezapomenutelný Pavel Tesař v hlavní úloze, konverzační i vizuální humor a živě hrané hity 60. let jsou jedny z důvodů, proč se hra stala evergreenem Divadla v Dlouhé. Představení a jeho aktéři posbírali několik ocenění a nominací. (Bohemák)
(více)Recenze (13)
Nezbývá si než přát, aby Pavel Tesař stárnul pomalu a zvládl ještě pár let vyprávět vánočně laděný příběh z pohledu pětiletého Pavlíka Tesaře. V televizi jsem viděl jen jednou, ale v divadle hned třikrát (v zahajovací sezoně r. 2000, při 200. repríze r. 2006 a v r. 2007). V jedné recenzi poznamenali, že Pavel Tesař zpívá Neckářovy songy líp než Neckář. A s tím souhlasím:-) Strávit příjemný podvečer v Divadle v Dlouhé mohu jen doporučit. V nominacích na Cenu Alfréda Radoka za rok 2000 obsadila inscenace druhé místo, Pavel Tesař byl druhý v kategorii nejlepší mužský herecký výkon roku, druhé místo získal i Marek Zákostelecký za scénu, za kostýmy byla nominována Zuzana Krejzková, za scénickou hudbu Jan Vondráček a Milan Potoček. Režisér Jan Borna byl jedním z pětice nominovaných na světovou Cenu čestných prezidentů ASSITEJ (Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež) a za svůj přínos divadlu pro děti a mládež získal výroční cenu českého střediska ASSITEJ. ()
Jde o zpracování téhož Aškenázyho textu, který Milan Vošmik zfilmoval do filmu Hry a sny v roce 1958. Divadlu v Dlouhé chybí jakákoliv hravost typická pro původní Aškenázyův text, písničky 60. let (kam časově posunuli předlohu) hrají zcela nehravě, nepoeticky. Více pro sebe než pro diváky, a to pomíjím, že Aškenázy psal pro děti, divadelní zpracování je tak maximálně určeno pro generační druhy divadelníků. ()
Představení pro poněkud specifickou diváckou skupinu v záznamu, který ve stísněných prostorech divadla zápasí s pohledy kamer i samotnou divadelní i televizní režijní "koncepcí". Jako pelíškovští pohrobci tak představení táhnou nestárnoucí písničky, které se počátkem 90.let zdály být navždy zapadlé v propadlišti totality. ()
V divadle možná dobrá zábava. Ale v televizi je to těžce nekoukatelné - proto jsem to ani nedokoukal. Písničky napasované jen tak pro efekt (a možná i pro prodloužení děje) a pro navození vánoční atmosféry, nudný děj a stísněné podmínky divadla. Snad jediný pozitivní fakt na tomto dílku je výkon hlavního herce. Nechápu, jak někdo na tohle může chodit opakovaně.... A také cílové publikum - děti to zřejmě nejsou (přestože v divadle během natáčení v publiku sedí). ()
Nej nej nej NEJúžasnější divadelní představení, které jsem kdy měla čest vidět. Již jsem ho navštívila 7x. Vždy před Vánoci. Prostě to k nim patří. Ty písničky, ten vtip, zpracování,.. vše hodnotím za pět, včetně milých uvaděček a šatnářek. Špica. Pavel Tesař v hlavní roli Pavlíka naprosto okouzlující, Neckářovy hitovky znějící v celé hře - brilantní! ()
Galerie (6)
Photo © Česká televize
Reklama