Cesty větru

Starec a chlapec putujú po Kolumbii, stretávajú kultúrne zvyklosti krajiny a podfarbujú ich tónmi harmoniky, prípadne bubnu. Tichý, meditatívny film spaghetty tempa, nasnímaný intuitívnou širokouhlou kamerou. Zopár zapamätania hodných, nikde inde nevidených scén (harmonikový súboj v ringu, mačetový duel na mostíku, pokrstenie jaštericou). Komu je kolumbijská atmosféra blízka, ako je mne blízky Tibet (Himaláj - Karavana), veselo si môže pridať i tú poslednú hviezdičku. (27.02.2010)

Možná jsem nebyla ve správném rozpoložení, možná mě Ignacio nedojal svým postojem, tak,jak se očekávalo, i když cesta ke splnění jeho osudové životní poutě vedla sice překrásnou zemí, plnou bídy, ale jeho morousovatění vůči jeho mladému doprovázejícímu Fermínovi, to mi zkrátka šlo mírně na nervy. Jak říkám, třeba jsem si to já nezvolila ve správný okamžik. A tak jen za tři hvězdy. (07.09.2013)

Od snímku devětadvacetiletého scénáristy a režiséra Cira Guerry nečekejte akční podívanou plnou vybroušených dialogů s matematicky vykonstruovanou pointou, Cesty větru vynikají především vizuálně, a máte-li cit pro jihoamerický folk, pak i hudebně. Nekonečně dlouhé záběry bez střihu vypovídají o zemi a jejích lidech více než tisíce slov, překrásná kolumbijská scenérie zachycená kamerou Paula Andrése Péreze (filmovalo se na osmi desítkách míst severní Kolumbie) je tou nejlepší pozvánkou k prázdninové návštěvě.__Ovšem POMO se mýlí, opravdu to (ani podle originální synopse) není Argentina. (26.02.2010)

Mám rád road movie v akejkoľvek podobe. Oceňujem samozrejme tie, ktoré mi ukazujú svety, aké som dovtedy nevidel. The Wind Journeys sú príbehom chlapca a muža cestujúcich po úrodných, aj pustých prírodných scenériách Kolumbie. Kolorit obyvateľstva, tradičnosti a chudobnosť sa tu miesi s príbehom otca so synom, ktorý sú si odcudzení a hľadajú si k sebe cestu. Spoločným pojítkom je tradičná hudba. Či už na bubny, alebo harmoniku. V zásade sa Guerra snaží rozprávať obrazom a nedramaticky. Aj tých niekoľko drám je odľahčených. Čo vzbudzuje obdiv je epizodickosť charakterov, zasadených do odľahlých krajín a miest a tiež vizuálna stránka, ktorá je podmanivá. Vietor hučí všemožnými škárami a dodáva slovu pustatina ďalší, poetickejší význam. (12.08.2017)

Dlouhé, předlouhé putování Ignácia s mladým Fermínem a hlavně s harmonikou do vzdálené Guajiry, kde jí chce Ignacius vrátit svému učiteli. Pro mě jiný pohled na život v téměř neznámé zemi s jejími tradicemi, zvyklostmi a možná i zázraky. Ta zem na mě opravdu působila až zázračně a o to se velmi dobře postaral kameraman, jehož záběry na krajinu a hory byly dechberoucí. Současně se celým filmem prolínají různé zvuky a melodie harmonik a jak se tam v jedné chvíli říká, je to taková hudba "že jsou i krávy šťastný". Film režiséra Cira Guerra přinese do vašeho domova klid, pohodu, možná touhu se tam alespoň jednou za život podívat a mně pocit, že jsem zase o něco obohacená a to se nestává tak často. Určitě lepší čtyřka a kdyby nebylo kdyby, tak jdu určitě na pět. (03.10.2012)